Další víkend: 2.8. Galway + 3.8. toulky po Ennis

Co si budeme říkat... Na víkend jsem se těšila jako na Vánoce. V pátek mi už totiž docházely síly a místama jsem začínala rezignovat...
Nicméně jsem se dočkala.
Na sobotu jsem si naplánovala (na doporučení Lary) výlet do města Galway, o němž by se dalo říct, že je hlavním městem západu. Je to velmi živé město - nevyhnete se pouliční hudbě a divadlu. Rozprostírá se kolem ústí řeky Corrib do moře. Řeka je velmi krátká - na druhé straně města vytéká z jezera Lough Corrib, takže vody si tu opravdu užijete (zvlášť když prší :)).
Z autobusového nádraží jsem se ze všeho nejdřív vydala k moři. Je tu příjemná cesta od přístavu podél pobřeží směrem k plážím s výhledem na moře, ostrovy a pohoří Burren. Zastihlo mě ale typické irské počasí a já byla donucena bránit se svým deštníkem. Vrátila jsem se tedy zpět do města (to už zase svítilo sluníčko) a vydala se podél řeky k jezeru. Neodolala jsem a podnikla plavbu na malé motorové loďce po řece a jezeru kolem zříceniny jakéhosi hradu. Na loďce jsme byli jen 2 + pan "kapitán", jenž byl bezednou studnicí informací, co se města a okolí týče. Po plavbě jsem se už jen procházela po městě, které se s blížícím se večerem stále více a více zaplňovalo. Všechny puby byly plné k prasknutí - lidé stáli i na ulici a kolem vchodů se vytvářely skupiny lidí.
Musím říct, že toto energické město mě absolutně vyčerpalo...
Ennis jinak
V neděli jsem se probudila s těžkým nohama a bylo mi jasné, že na nic většího to nevypadá. Kolem poledne jsem se vydala najít les. Na mapě jsem totiž nějakou zmínku o lese na druhé straně Ennis našla. Sean (tatínek) sice říkal, že "tam nic není - jen fotbalové hřiště", já mu ale nevěřila a dobře jsem udělala ;) To, co jsem našla byl prales se všemi odstíny zelené, ráj pro impresionistické malíře, stromy pokryté mechy, lišejníky a popínavými rostlinami, ostružiny a maliny čekající na bystré české oko - přesně to, co jsem po všem tom ruchu města potřebovala. Na druhou stranu je třeba říct, že tenhle les byl založen v 60. letech a je tedy umělý - tzn. upravené cestičky, plot kolem hranic lesa... Deštivé podnebí tu však udělalo svoje a les je (až na zmíněné cestičky) absolutně nepropustný. Místy působí mysticky až strašidelně - nějak takhle jsem si představovala ten tajemný les v Hobbitovi (jak jen se jmenuje).
Dnes jsem zjistila, že Ennis je větší než jsem si myslela a taky mnohem hezčí a že je tu spousta krásných zákoutí!