Burren 6.9. 2008

Řekla jsem stop vlhkému zelené prostředí a namísto toho přimíchala trochu tvrdé, ostré, kamenné šedivé... a trochu sluníčka (konečně!)
Včera jsem podnikla (podle toho jak se dnes cítím) poměrně náročný turistický výlet do oblasti zvané Burren.

"Burren (Boirean neboli "skalistá země") je rozlehlá náhorní plošina z vápence a břidlice, která zabírá území SZ Clare o rozloze přes 200 km2 . Jedná se o krajinu tvořenou řadami skalních útesů, terasami a vápencovými deskami, které jsou zřídkakdy přerušeny něčím výraznějším..."

Zkrátka to, co byste v Irsku asi nehledali. Z dálky působí Burren s okolím kontrastně - jakoby sem nepatřil. Přesto má svoje kouzlo a díky mému štěstí na počasí se mi tu velmi líbilo.
Už samotná cesta autobusem byla plná krásných výhledů, protože jsme jeli po pobřeží a jakožto Čecha mě pokaždé fascinuje, vidím-li moře. Ještě si asi neuvědomuju, že tady to není nic výjimečného ;). Poprosila jsem pana řidiče, aby mi zastavil mimo zastávku (měla jsem vystupovat v městečku Ballyvaughan), v místě, kde jsem si naplánovala start své cesty po Burren way. Kupodivu mi ochotně vyhověl. (Irové jsou všeobecně víc ochotnější než Češi...)
Vycházela jsem od hradu Newman Castle, který jsem si chtěla prohlédnout, nicméně byl zavřený (Mo-Fri 9-16 nebo tak nějak). To jsem v sobotu krátce před polednem opravdu neočekávala. Ale to bude asi proto, že vstup je zdarma... Alespoň jsem tedy ušetřila nějaký čas.
Bylo krásně, nikde nikdo a já začala pomalu stoupat k "vrcholkům" Burrenu. (Vrcholek na takovém typickém Burrenském kopci může mít třeba i několik kilometrů čtverečních.)
Jinak je tady každý kousek země rozdělený kamennými "ohradami" na pastviny a pasáci krav tady jezdí na teréních motorkách ;)
Výhledy opravdu stojí za to - na jednu stranu se rozprostírají Burrenské kopce a na druhé straně oceán s Aranskými ostrovy. No a z této strany pochopitelně taky fouká silný vítr. Nejvyšší bod, kterého jsem dosáhla, měl kolem 300 m.n.m., takže na naše poměry bída, ale na Irsko celkem dobrý ;). Prostě jsem svůj osobní rekord opět nepřekonala.
Za cíl jsem si zvolila lázeňské městečko Lisdoovarna, kde se zrovna konal "dohazovací" festival (Lisdoonvarna matchmaking festival). Ulice byly plné starších lidí, kteří tu bujaře slavili za doprovodu odevšad se linoucí hudby. Bylo to příjemné oživení na závěr i když jsem si tu připadala příliš mladá. Taky jsem tu navštívila Burren Smokehouse, kde se specializují na uzení lososů - mňam!
No a zpáteční cesta autobusem byla taky zážitkem. Slunce už se blížilo k západu a my jeli opět kolem krásných míst na pobřeží (tentokrát ale směrem na jih), kde jsme nabírali poslední turisty.
A kolikže jsem toho nachodila? Přesně ještě nevím, ale bude se to pohybovat mezi 26-30 km...
Pár fotek je k nahlédnutí zde.