Poslední dny v Irsku byly takové ... nostalgické. Děti byly hodnější a pozornější, já průběžně vyklízela svůj pokoj a balila zavazadla (po třech měsících poněkud objemnější) a smiřovala se s návratem do ... mů. Ve středu - poslední noc před mým odjezdem - jsme s Larou a spol. vyrazily do irského pubu/ů na pár drinků, což bylo takové moje sy
mbolické rozloučení s ostrovem, který mi přirostl k srdci zejména kvůli neuvěřitelně přátelské a pozitivní atmosféře.Ráno jsem odjížděla ještě před odchodem dětí do školy - stihli jsme tedy ještě společnou fotografii, rychlé rozloučení, ujištění, že se navštívíme a už jsem frčela na autobusové nádraží. Cesta byla ... dlouhá (!) Pět hodin do Dublinu, hodinu na letiště a pak !!! 6 hodin čekání na letadlo, které mělo díky jakési stávce dispečerů ve Skotsku 4 hodiny zpoždění. Málem jsem se ukousala nudou a vzteky, ale nakonec jsem se dočkala. Zpoždění způsobilo, že jsem do Čech dorazila vlastně až v pátek (cca 00:00), ale naštěstí mě můj trpělivý tatínek vyzvedl.
No a teď už jsem zase v jednom kole. Celé léto jsem se nedokopala dělat pořádně něco do školy a teď už mi zase historie funí na záda...
4 komentáře:
Tak tu cekaci cestu dom ti nezavidim!
Zavazadla objemnější po 3 měsících? Celkem mě děsíš, to já asi budu mít na zpáteční cestě pro sebe celej zavazadlovej prostor :o)
A to ještě nepočítám ten kufr plnej dárků a "suvenýrů", kterej jsem přivezla v srpnu, když jsem jela na víkend na svatbu... No asi budeš potřebovat spešl letadlo ;)
stávka dispečerů ve skotsku? mělo by mě to překvapit? :)
Okomentovat