Na Okoř je cesta... 26.10.

Sice s notným spožděním, ale přece se nesmím zapomenout zmínit o našem výletě na Okoř.
Vzniklo to tak, že jsem musela v Praze zůstat kůli premiéře přes víkend.
Domluvily jsme se teda s Ančou, že vypadneme z Prahy a jako první nás - teda Anču - napadla Okoř. Protože Okoř znám jen z písničky, okamžitě jsem se pro společný výlet nadchla.
Vše bylo super - počasí, nálada, návštěva cukrárny pod hradem, hrad samotný... - až na maličkost, a to Ančiny botky, které se postupem času stávaly nesnesitelnými a neúnosnými... Zpáteční cestu jsme si teda museli zkrátit a protože nám autobus samozřejmě ujel, vydaly jsme se na stop. Měly jsme štěstí a za chvilku jsme se vezly se sympatickým pánem "námořníkem", co nám vyprávěl o tom, jak si připravuje plachetnici na cestu na Island...