CAHKT ΠETEPБYPГ

23. - 26.4. 2009

Zatímco čekám, až se probudí Hildur po včerejších oslavách Vappu, podělím se s vámi o zážitky z výletu do Petrohradu...
Z Turku jsme vyjížděli autobusem ve čtvrtek kolem páté hodiny ranní a do Petrohradu jsme dorazili ve 4 hodiny odpoledne ruského času. Trošku nás zdržovali na hranicích, přičemž jsme s česko-slovenskou skupinou zavzpomínali na hranice s Německem/Rakouskem v 90. letech, kdy jsme na hranicích trávili i několik dlouhých hodin čekáním ve frontě... Mno nic, tady to tak dlouho naštěstí netrvalo.
Jen jsme překročili hranice, už nás dojelo auto s ruským obchodníkem, který svůj kufr (od auta) během několika vteřin proměnil ve stánek s alkoholem a cigaretami (a ty ceny!)! Tak jsme nakoupili zásoby na cestu a na večer a pokračovali dál.
Teda pánové (a dámy), byl to kulturní šok už jen z okýnka autobusu. Les byl pořád stejný, nicméně ten Ruský se od Finského lišil v několika "detailech": pneumatiky, plasty, vraky... zkrátka bordel, skládky, fuj... I ruské silnice stojí za to - počítám, že od dob Petra Velikého se moc nezměnily.
Hotel Dostojevsky v centru Petrohradu nicméně neměl chybu. Ten byl zcela evropský a na můj vkus až trochu moc luxusní.
Večer jsme se ještě šli projít s mapou v ruce a nevrátili se dřív než kolem 11. Pak jsme ještě vypili šampaňské a (konečně) šli spát.
Druhý den byl náročný. Nejnáročnější bylo ale vstávání asi po 4 hodinách spánku. Velice obtížná byla také úžasná snídaně, kde jsme naplnily žaludky, všechny trávící trubice a ani tak nechápu, jak se to do mě vešlo...
Cestou do Kateřinského paláce nás nejprve čekala "exkurze" po Petrohradských hlavních třídách, abychom se obeznánili s tím, jací jsou Rusové řidiči. Potkali jsme taky kolonu vojenských vozidel, která samozřejmě zastavila dopravu.
Kateřinský palác v Carském Selu v městečku Puškin je ... okouzlující. Během obléhání Petrohradu byl rozbombardován a rozkraden Němci, nicméně Rusové ho celý rekonstruovali (včetně slavné jantarové komnaty) a investovali tak do něj hříšné peníze. Zlato se leskne na každém rohu a odráží ve stovkách zrcadel ... a celá ta honosnost silně kontrastuje s chatrčemi, kolem kterých se k celému komplexu projíždí - a to jsme určitě neviděli ty pravé ruské chatrče...
V Carském Selu jsme strávili 2-3 hodiny a pak se vrátili zpět do Petrohradu.
Na programu byla Hermitage. Jestli se kvůli něčemu vyplatí jet do Petrohradu, tak je to právě toto úžasné a obrovské muzeum/galerie umístěné v Zimním paláci na Palácovém náměstí. V pátek jsme na ni měli asi jen 2 hodiny, což teda opravdu nestačí. Úžasné jsou jak všechny místnosti, tak vystavená umělecká díla. Byla jsem ve svém živlu, nicméně než jsme se stačila vůbec zorientovat, už jsme zase museli spěchat dál - měli jsme totiž lístky na balet, a tak jsem se rozhodla, že se do Hermitage ještě na druhý den vrátím...
V Marinskij theater se hrála/tancovala Raimonda. Nádhera! Kulturní zážitek ještě umocnili profesionální roztleskávači, se kterými jsem se setkala vůbec poprvé v životě :).
Večer jsme ještě zakončili s šampaňským na hotelovém pokoji.
V sobotu ráno nás čekala projížďka autobusem po hlavních památkách a významných místech Petrohradu. Tak jsme navštívili slavnou auroru, vyfotili se u sfing, profrčeli kolem pevnosti sv. Petra a Pavla, viděli nejstarší dům Petrohradu, navštívili ortodoxní kostel a dozvěděli se mnoho zajímavostí z úst naší průvodkyně. Prohlídku jsme zakončili v obchodu se suvenýry, kde jsem si koupila - jak jinak než naušnice :)
Odpoledne jsme měli volné, a tak si každý vytvořil program podle své chuti. Nejprv jsme zamířili na oběd, potom do honosného ortodoxního chrámu "Spasitele v krvi," který zvenku vypadá jako dort a zevnitř je celý pokryt mozaikami. Já se potom trhla od skupiny a vrátila se do Hermitage, abych si prohlídla hlavně sbírku francouzského impresionismu. Bez toho, aniž bych spatřila Cézanna, Renoira, Gauguina, Moneta, Mattisse, Picassa a spol. jsem prostě z Petrohradu nemohla odjet!
Následovala ruská večeře, kdy jsme si v sushi baru dali výborný boršč a pelmeně. Mňam!
Po návratu na hotel jsme se opět sešli na jednom pokoji, vypili šampaňské a kolem 3. hodiny se vydali zpět do města. Něteří zatrsat do klubu, jiní na projížďku limuzínou, ale já s Veronikou a Katarinou jsme chtěly spatřit slavné otevírání mostů na Nevě. Nicméně jsme přišly pozdě, mosty už byly zase na svých místech, a tak jsme to otočily a úplně vyčerpané se doplazily zpět na hotel.
Neděle byl den odjezdu. Ráno jsme se sbalili, napsali pohledy, nakoupili v obchodě ruské šampaňské, vodku a zásoby na cestu a rozloučili se s našimi ruskými průvodkyněmi, které pro nás měly připravenou loterii, ve keré jsem vyhrála ... šampaňské :)) Vedle čokolády a lahve vodky to bylo asi to nejlepší, co jsem mohla vyhrát.
Petrohrad, a vůbec celé Rusko, je plný kontrastů - vedle honosných katedrál a paláců tu potkáte spoustu žebráků, bezdomovců a chudoby vůbec. A Rusové jsou - alespoň k turistům - dost nepříjemní, nemluvě o tom, že anglicky na vás ani za nic nepromluví, i proto jsem se trošku naučila azbuku, alespoň abych byla schopná přečíst nápisy, což se vyplatilo.
Foto reportáž je jako vždy na rajčeti.