Ani ne měsíc po smrti mého dědy jsem se s ním mohla opět setkat... Poněkud netradičně.
Trochu nečekaně se objevil na televizních obrazovkách v pořadu TV Nova Střepiny. Můj dědeček byl chirurg a primář a byl hodně občansky aktivní. Reagoval na veřejné záležitosti většinou formou dopisů, ať už příslušným státně správním organizacím, médiím, významným osobnostem apod. Měl mnoho zajímavých názorů, ale většinou, jak už to tak bývá, zůstávaly nevyslyšené. Je ironií osudu, že se mu pozornosti dostalo až po smrti. Smutné je, jakou formou.
V létě navštívil moje prarodiče televizní štáb ze zmíněné televize s tím, že připravují pořad o euthanasii a že je zajímá dědův názor, protože se doslechli, že je jejím zastáncem a že se k této problematice před lety vyjadřoval. Děda si trochu naivně myslel a lichotilo mu, že někoho konečně zajímá jeho názor...
Diskuse o euthanasii rozděluje společnost poměrně vytrvale a já sama na ni nemám jednoznačný názor. Děda však byl jejím zastáncem, a to na základě vlastní zkušenosti. Jako lékař a syn asistovanou sebevraždu poskytl vlastní mamince, která když umírala v hrozných bolestech, ho prosila, aby jí pomohl odejít. Paní redaktorce se podařilo z dědy toto vyznání dostat. Asi to nebylo moc obtížné, protože děda se za to nestyděl. Navíc se to stalo již před mnoha lety a případ byl promlčen. Dědovi tudíž nehrozilo trestní stíhání.
V souvislosti s aktuální diskusí o euthanasii v Británii, kde se k usmrcení svého milence, umírajícího na AIDS doznal reportér Ray Gosling, Nova odvysílala speciál Střepin tématicky se věnující právě asistované sebevraždě. Jediné, co z dědova dlouhého rozhovoru o euthanasii zbylo, bylo právě ono doznání, pojaté v duchu investigativních médií. Bylo mi z toho smutno. Nemluvě o tom, že se dotyčná redaktorka ani dopředu neozvala, že budou reportáž s dědou vysílat.
Poté se na internetu objevily články s titulky, při jejichž čtení mi běhal mráz po zádech. "Lékař pomohl zemřít své matce. Případem se zabývá policie."
"Lékař, který provedl euthanasii své matce, stíhán nebude. Zemřel."
A snad nejhorší: "I Česko mělo patrně svého Doktora Smrt."
Možná je dobře, že se toho nedožil... Myslím, že by z toho zklamaný a smutný.
Přiznám se, že aktuální diskuse k euthanasii a dědův názor mě dost ovlivnil v pozitivním směru k euthanasii. Ale ... Jsem toho názoru, že v současnosti, je naše země na něco takového nepřipravená. Opravdu si myslím a mám strach z toho, že u nás lze a je zneužitelné všechno...
Na závěr odkaz (pro tátu!), kde o dědovi moc hezky píšou jeho spolupracovníci, čehož si velmi vážím.
4 komentáře:
Tyjo, Zuzi.. To je šílený..
Uff...to je děs!
nevím, co na to říct, zuzi, snad jen, že mě to moc mrzí. jediné, co se proti tomuhle dá podniknout je udělat si vlastní názor na dotyčnou redaktorku, protože pochybuju, že si neuvědomila, že slova vytržená z kontextu mohou vytvářet kontext úplně jiný...
důležité je, že za dědou (i když je už po smrti) stojíte a víte, co se doopravdy stalo.
a taky si myslím, že dokud bude naše společnost plná lidí, kterým stačí jednostranné a lehko stravitelné informace, které nám předkládají některá média, a médií, jejichž jediným zájmem je udržet si za každou cenu diváka, nebudeme schopní k takhle závažným problémům zaujmout jednoznačné stanovisko nikdy...
To mě Zuzi moc mrzí. Ale jak říká Hanka, nejdůležitější je, že lidé, co dědu opravdu znali si ho váží.
Okomentovat