O jídle ...

Tento víkend byl odpočinkový, takže jsme zůstala v kampuse, odpočívala po náročném studijním týdnu, psala domácí úkoly a čerpala síly na další cestu …  A tak si říkám, že napíšu článek o světlých stránkách života v Číně. Respektive o jeho nejsvětlejší stránce.

S Martinou jsme se shodly na tom, že co je tu super, je (kupodivu) jídlo. Je dobré, levné, je ho hodně a je různorodé, takže se vám jen těžko může stát, jako v Čechách, že střídáte k obědu bagetu a salát, protože v bufetu nic jiného (jedlého) není.

Jestli se něco sinolog v Číně určitě naučí, tak je to jíst hůlkama – troufám si říct, že jima uchopím už téměř všechno (od kuřecí hlavy, přes nekonečně dlouhé kluzké nudle i malá křepelčí vajíčka či kluzké (svině)arašídy plovoucí v polívce). Na příbor už si ani nevzpomenu.

Ačkoliv jsme zpočátku bojovaly s neznámými chutěmi, znaky v menu a mnohokrát narazily (a ještě stále narážíme), vyvinuly jsme metodou pokus-omyl jakýsi obranný způsob, jak eliminovat jídla s nebezpečným obsahem (například jídla obsahující znaky pro různé druhy vnitřností, krev a pařátky … ). Po měsíci a půl, kdy se stravujeme výhradně venku (vařit tu nemá cenu, protože naše kuchyň není vybavená a sečteno podtrženo, se to prostě nevyplatí), se tak náš slovník rozrostl a už máme i svá oblíbená jídla. Doufám, že máte hlad, protože se je pokusím popsat…

Číňani snídají slanou rýžovou kaši. Tak daleko jsme ještě nedospěly, a tak snídáme ovoce a místní sladké pečivo či jogurt. Pečivo i mléčné výrobky jsou tu sice bídné, ale to ovoce ! Ovoce je tu výborné a čerstvé... Teď je zrovna sezóna mandarinek. Taky jsme vyzkoušely dračí ovoce a mezi naše oblíbené patří kromě tradičního banánu taky vodní meloun na špejli (jak jinak!).

小吃

小吃, doslova „malé jídlo“, neboli „svačinky“ (já bych řekla fastfood), jsou v Číně velmi oblíbené a velmi často se vážou k určitému místu. Snad každé město má nějakou specialitku. V našem kampusu je mnoho malých okýnek, kde můžete koupit spoustu věcí napíchnutých na špejli – od nejrůznějších druhů masa (na jeho původ se nemá moc cenu ptát), kuřecí stehna v pálivé krustě, ovoce v karamelu, smažené tofu, kukuřici, žlutý meloun atd. Na cestách jsme ale viděli i exotičtější výmysly. Takové krabí klepítko – nečekali byste to - chutná jako krabí klepítko.

Mezi naše oblíbené 小吃 patří jednoznačně ještě teplé pečené placky z jakéhosi listového těsta s různými slanými náplněmi (lilek, maso, brambory …) či jakési omelety, které Číňanky (takový maminy) smaží na ulici u Jižní brány přímo před vámi a pak je naplní dle přání zeleninou, masem, vajíčkem a pálivou omáčkou … (4 RMB – násob 3x).

Moje oblíbené jsou plněné knedlíčky baozi 包子, zejména ty, které jsou smažené v sezamovém oleji a mají uvnitř kromě náplně i šťávu … Jsou ale zákeřné, protože se musí nejdřív velmi opatrně nakousnout, vypít šťáva a pak jíst. Jsou výborné, ale trochu … náročné. Nezřídka se stane, že knedlíček praskne a vy jste celí potřísnění šťávou … Ano, mluvím z vlastní zkušenosti.

V každém obchodě jsou kádě, ve kterých plavou ještě teplá černá vejce natvrdo, která se vaří se ve směsi černého čaje, sojovky a ještě něčeho a chutnají jako normální vařená vejce, ale jsou už slaná, takže se nemusíte obtěžovat se slánkou. To je vynález!

Menza

Čínští studenti (a my už taky) chodí na jídlo do menzy. Čínská menza je obrovská hala a v kampuse jich je hned několik. Podélně jsou přepážky s okýnky, za nimiž se vydává a připravuje jídlo, které si vyberete. Každá „přepážka“ servíruje něco jiného – tím mám ale mysli jinou kuchyni, například tu máme okýnko s pálivou sečuanskou kuchyní, wuhanskýmu nudlemi, korejské okýnko atd... Zdaleka jsme nevyzkoušely všechno, ale mají nudle asi tak na milión způsobů – smažené, vařené, zalité polívkou, rýžové, pálivé, tenké, ploché, tlusté, … Dále zeleninové i masité pokrmy od podivných studených salátů s dlouhýma houbama, želatinou, tofu, arašídama, trávou, přes tradiční jídla jako pálivé tofu, kungpao, pálivý lilek a jiaozi 饺子(knedlíčky – taky asi tak na milión způsobů) a k tomu všemu si můžete koupit jako přílohu placku plněnou masem a potřenou hnědou omáčkou (musíme ještě zjistit, co přesně to je) nebo mantou 馒头 jakýsi bílý knedlík vařený v páře či hromadu rýže …

Jídlo v menze, která je v době oběda přecpaná studenty, je ucházející, ale hlavně levné. Za jeden oběd tu utratíme tak 5RMB, a to jen, když se hodně rozmazlujeme. Moje nejoblíbenější jídlo je jednoznačně pálivý lilek 红烧茄子, na který ve „špičce“ sice člověk musí chvíli čekat, ale stojí to za to, protože kuchař ho smaží na obrovské pánvi přímo před hladovýma očima čekajících studentů. To se člověk sám sebe ptá, jestli je vážně v čínské menze, kam na svůj oběd chodí několikanásobně víc studentů, než do nejvytíženějších menz v Praze, kde mají na výběr max. z 5 hotovek a v době oběda stejně čekáte ve frontě někdy i víc než 15 minut… Číňani berou jídlo vážně. Po obědě všichni odpočívají, nejlépe 1 až 2 hodiny. V kancelářích a na oficiálních místech mají zavřeno, prodavači v obchodech leží natažení někde poblíž a nezřídka musíte obsluhu tahat z houpací sítě zavěšené mezi stromy u obchodu.

Číňani ale moc nedbají na prostředí, ve kterém jedí. Stoly – ač je obsluha utírá – jsou často lepkavé a špinavé … nádobí stejně tak. Vyplatí se proto nosit si s sebou vlastní hůlky a papírové ubrousky, abyste si misku ještě jednou umyli. Během jídla se bezostyšně kydá všude možně, podle hesla čím víc, tím líp!  A s vydáváním zvuků je to taky tak. Podlahu v menze myjí tak, že procházejí mezi stoly a cákají vodu z misky přímo na zem, nehledě na boty či batohy studentů … a jednou za čas to někdo rozpatlá mopem.

Když si kupujete jídlo s sebou, dostanete ho v igelitovém pytlíčku, což vypadá hrozně nechutně. Zvlášť tekutější záležitosti ...  Obaly, to je taky jedna věc, která mě tu (z ekologického hlediska) vytáčí … Sušenky zabalit po jedné do igelitového obalu? Skvělý nápad! Vytvoří se tak pracovní místa pro další dělnice v baličkách potravin...

V pátek jsme byly zasvěceny do čajového rituálu – Paul, náš čínský kamarád, který se s námi učí anglicky a my s ním čínsky (jméno Paul jsme mu daly my – věřili byste, že nevěděl, kdo jsou Beatles a Paul McCartney???), nás pozval k sobě na kolej a důkladně nás prolil čajem … o tom ale třeba až příště…

Fotky jídla budu průběžně nahrávat do albas výmluvným názvem "Jídlo" na rajčeti, tak se podívejte: http://najahaje.rajce.idnes.cz/jidlo