Rock of Cashel 16.8.

Tak myslím, že po sobotním výletě si můžu kolonku hrady s klidným svědomím odškrtnout...
Ale pěkně od začátku.
V mém průvodčíkovi (a nejen zde) je až do nebes vynášený komplex budov Rock of Cashel v hrabství Tipperary, jakožto nejlepší ukázka irské středověké architektury. Je tedy zřejmé, že jsem si něco takového prostě nemohla nechat ujít...
Opět jsem vyrazila na první ranní autobus s několika přestupy. Z toho jeden byl v městečku Cahir, kterému dominuje kásný hrad Cahir Castle (první obrázek). Protože jsem tady na svůj další spoj čekala něco přes hodinu, navštívila jsem ve volném čase tento hrad. Překvapil mě svou rozlohou a celkovou upraveností. Byl ale dosti vlhký a v dešti jsou jeho schodiště dost nebezpečná...
Dál jsem tedy pokračovala do cca 20 km vzdáleného Cashelu. Nad poměrně nudným městem se na pahorku vedle sebe tísní obrovská katedrála, kaple (Cormac´s Chapel) , věžový hrad, Síň Hall of Vicars a válcová věž - dohromady Rock of Cashel (druhý obrázek). Jednotlivé objekty vznikaly v různých stoletích, takže se tu míchají různé styly (hmm, v podstatě, ale jen románský a gotický) a budovy jsou na sebe nalepeny dost zvláštním způsobem - například pozdější, gotická, katedrála stíní oknům do románské kaple, takže ta je v podstatě bez jakéhokoliv zdroje denního světla... Zkrátka architekti se tu asi dost vyřádili. Místama to ale vypadá, že se na to nejdřív posilnili irskou whisky... Tady jim to ujelo o pár metříků, tu jim to nevyšlo apod.
Celkový dojem z Rock of Cashel mi ale zkazily davy turistů, jimiž jsem se musela prodírat, a můj v dešti a větru se neustále obracející deštník... Kolem jedné hodiny odpolední se ale nějak turisti vytratili na oběd a i déšť na chvíli ustal, čehož jsem využila k nafocení pár obrázků a vydala se k cca 10 min vzdálenému opatství Hore Abbey (třetí obrázek). Opatství ze 13. století bylo původně řádu benediktýnského, ale potom, co se opatovi zdál ošklivý sen o boudě, kterou na něj šijou mniši ( ;) ), je všechny vyhnal a oblékl hábit cisterciácký a s ním i celé opatství samozřejmě. Tady už jsem o turistu nezakopla, ačkoliv stavba (zřícenina) je to opravdu krásná. Důvodem zřejmě bylo, že k opatství vede jediná cesta - a to přes pastvinu okupovanou býky. Přiznám se, že k hovězímu moc důvěru nemám, ale naštěstí se žádná z mých hrozných představ, kdy jsem v roli toreádora, nenaplnila, takže jsem si mohla v klidu opatství prohlédnout.
No a pak už zbývala jen krátká procházka po městě a 40 min čekání na zpožděný autobus. Skoro celou cetu zpět jsem dospávala, protože v pátek večer vyrazili rodiče za zábavou a nechali mi doma 5 dětí (ano o jedno víc - to bratránek přijel na návštěvu), které jsem měla nějakým způsobem dostat do postele. (Úkol to byl nelehký, ale nakonec se mi to (po bojích na 5 frontách) podařilo a úplně vyčerpaná jsem sama ulehla až hodně dlouho po půlnoci...)