Aklimatizace ... hodně pozvolná

Tak nadešel čas pro delší příspěvek o Zhengzhou, o tom, jak to tady vypadá, jaké to na mě dělá dojmy apod. To vás taky asi zajímá nejvíc, že? :-)

Do Číny jsem se dostala skrze mezivládní dohody mezi ČR a ČLR pro studenty sinologie, takže ano – dostávám (stejně jako moji spolužáci) vládní stipendium. Celý náš ročník je rozprášen po celé Číně a několik jedinců se nachází i ve „vzbouřenecké provincii“ na Taiwanu.

Zhengzhou jsem si vybrala proto, že je na severu a nemluví se tu dialektem, jak je tomu na jihu a západě Číny. Lákalo mě taky, že leží na břehu Žluté řeky a kousek jsou místa jako Xi´an, Kaifeng, kolébky čínské civilizace a v neposlední řadě i klášter Shaolin. Ještě jsem nic z toho neviděla, ale chystám se, jen co se tu trochu zorientuju a zaklimatizuju. Prozatím ani nevím, jak se dostat autobusem do centra města, což je zásadní…

To, že tu bude smog, jsem věděla, ale že to bude takhle špatný, mě docela negativně překvapilo. Od mého příjezdu (ve středu) jsem ještě nespatřila slunce (sobota). Taky je tu docela vedro. V noci kolem 30 a jak je tomu přes den snad ani radši nechci vědět.

Po mém příletu na mě na letišti čekal klučík s cedulkou Zhengzhou University. Čekal ale ještě na další dva studenty, a tak jsem čekali spolu. 3 hodiny! Nakonec přiletěli spolu - Mike je z USA a slečna XXY z Namibie (fakt si ty cizí jména nejsem schopná zapamatovat). Mezinárodních studentů jsem tu ale jinak zatím moc nepotkala, rozhodně teda ne z Evropy. Je tu ještě jedna česká studentka – Martina z brněnské sinologie. Když spolu někam jdem, jsme stále středem pozornosti a Číňané si nás hrozně nenápadně fotí, což je docela nepříjemné. Zkouším různé metody, jak je odradit – třeba na ně civím stejně blbě, někdy na ně vyvalím oči, ale nic nezabírá :)

Zpátky k věci. Když nás Yue Wei Wei zavezl konečně do kampusu, bylo už dost pozdě. Ale čekali nás. Nad vstupem byl nápis „Welcome Fresh Students!“ Cítila jsem se být všechno, jen ne „freš“, a tak jsem bez odmlouvání přijala pokoj 16 na 5. patře s jednou spolubydlící included. Je to Thajka, která zde studuje medicínu v angličtině (medicínu v Číně? v angličtině? proč, proboha?!).

Asi vás zajímá, jak náš pokoj vypadá, co? No, nic moc, ale od té doby, co funguje klimatizace (ŤUK, ŤUK, ŤUK) a co jsem (oknem) viděla, jak vypadají koleje pro čínské studenty, si nestěžuju. Na zhruba stejném prostoru, co bydlíme já s Tan, bydlí Číňánků 8. Takže žádný prostor, natož soukromí. Po večerech tak potkáváte všechny v ulicích a parky jsou plné zamilovaných párů. Všechno ale musí stihnout do 11 večer, protože pak se koleje zamykají a nikdo vás dovnitř ani ven už nepustí. Musím ještě vymyslet, jak tohle pravidlo obejít…

Jídlo, děcka. To je peklo! V obchodě nemají kromě ovoce nic, co by chutnalo alespoň trochu evropsky. I ty hloupý dýňový semínka chutnaj sladko-slaně po nějakém mase. Fuj. V igelitových obalech jsou jakési klobásky, nechlazené kuřecí pařátky a další nechutnosti. Už jen při pohledu se mi z toho obrací žaludek. A Kafe?! Dala jsem si jedno v mekáči a chutnalo po horké hořké vodě a s kafem mělo společnou snad jen barvu. Nechala jsem ho tam a řekla si, že je to asi znamení – přestanu pít kafe. S pivem jsem na tom podobně. No ale když si sednete na jídlo do restaurace, můžete si být jisti, že si odnesete zážitek. Většinou v podobě rudého obličeje a slzících očí, ale zážitek!

To by bylo tak pro začátek. V pondělí nám začne výuka, tak jsem na to zvědavá. Všechno jsem přes prázdniny úspěšně vytlačila ruštinou, tak doufám, že mě po rozřazovacím testu nešoupnou mezi začátečníky :-) Držte pěsti!