Dnes jsem dorazila do Chengdu (Čcheng-tu), hlavního města
provincie Sichuan (Sečuán). Jsem strašně unavená, protože jsem toho od státnic
moc nenaspala, ale přece jen mi to nedá, ležím na posteli a nechce se mi ještě
jít spát.
Moje první dojmy jsou více než pozitivní. Ale po pořádku.
První závan Číny jsem (doslova) ucítila na letišti
v Helsinkách, když jsem procházela kolem početné skupiny Číňanů. Kdo byl
v Číně nebo měl někdy něco co dočinění s Číňany, ví, o čem mluvím. V letadle
jsem se seznámila s Elou, modelkou a zpěvačkou z Estonska, která
shodou okolností z Chongqingu (Čchung-čing) také mířila vlakem do Chengdu
a stejně jako já ještě neměla pořízený lístek na vlak (na rozdíl od všech
Číňanů, kteří s námi letěli – to nás mělo trochu víc znepokojit, ale
stejně bychom s tím už nic neudělaly). Takže jsme byly na stejné lodi,
teda palubě.
V Chongqingu na letišti kupodivu všechno šlo velmi
dobře a za chvíli už jsme seděly v taxi směr vlakové nádraží. Fronty nás
ani tak nepřekvapily jako spíš fakt, že první volný vlak do Chengdu byl až ve
dvě hodiny odpoledne (vezmeme-li v úvahu, že jsme přijely asi
v 8 ráno a do Chengdu míří vlakové soupravy zhruba ve 20 minutových intervalech
…). Nezbývalo než vyčkat. Nakonec jsme se usídlily v malé čajovně, kde
kupodivu běžela jakás takás wifi a (protože neběžela moc dobře) povídaly jsme
si. Ve dvě jsme nastoupily do vlaku a za dvě hodinky urazily vzdálenost, kterou
by jeden doma urazil za den.
/… v tomto bodě vyprávění jsem šla spát. …/
Takže do Chengdu jsme dojely dobře. Nela spěchala do práce a
já se nechala odvézt taxíkem ke kampusu. Řidič mě ale namísto k východní
bráně odvezl k bráně severní, a tak jsem ještě bloudila po kampuse a
hledala svou kolej. Z venku vypadá strašně, ale uvnitř to není tak hrozný.
Sice je náš pokoj prťavoučkej a není skoro, kam si dát věci (tak jsem je zatím
nechala částečně v kufru), ale je tu čisto. Koupelna se záchodem
(tureckým), kuchyňka a prádelna jsou společné na patře. Záchody i sprchy jsou
jen 2, takže jsem zvědavá, jak to bude vypadat ve všední den ráno kolem osmé…
Moje spolubydlící je z Kazachstánu a žije tu už rok a půl, takže čínsky
asi umí dobře, ale moc se nevídáme. Včera odešla na jakousi párty a ještě se
nevrátila.
Jinak se tu pomalu ale jistě zabydluju. Mám čínskou SIMkartu
s připojením na internet, nainstalovanej Wechat (čínská verze WhatsUpu nebo
Viberu), lampičku, peřinu, fotky už visí na nesmyslně velkém zrcadle
(kdyby tady radši byla nějaká skříň na oblečení s poličkama), mám tu taky
spolužáky z Prahy, kteří mi tu zatím dělají průvodce a rádce, takže je orientace
mnohem snazší. Díky Lucko a Dimo!
Kampus už jsem si prošla skoro celej a byla se podívat i v centru.
Bohužel je teď takové vlhké a smogové počasí, ale jinak je Chengdu hezky zelené.
Fotky již visí v galerii na rajčeti (link v pravé liště).
Žádné komentáře:
Okomentovat