Je tu jaro

Už je to dlouho, co jsem se ozvala. Ne, že by se nic nedělo. To spíš naopak. Jak to teď všechno shrnout do jednoho krátkého a úderného článku?

O cestě během téměř dvou měsíců zimních/jarních prázdnin na jih Číny, do Laosu a Thajska se tu rozepisovat nebudu, neb bych to nesepsala a vy nečetli, takže si to necháme na osobní povídání – ale bylo to úžasný. Díky všem zúčastněným! Fotky z první části cesty, provincie Yunnan jsem dávno nahrála na rajče a zbytek snad někdy taky někde zveřejním.

Zpátky „doma“ v Chengdu jsem už přes měsíc a všechno jako by bylo při starém a zároveň úplně jinak. Do Chengdu dorazilo jaro, kvete to tu, ale smog stále dusí obyvatele města a výhled z okna tak nenaskýtá příliš půvabný pohled. A tak se snažím alespoň o víkendu vystrčit paty za město a nadýchat se relativně čistého vzduchu.

Mám novou spolubydlící, se kterou si výborně rozumíme. Až na občasné spory ohledně situace na Ukrajině. Irina je z Ruska J.

Ve škole je nás víc, než minulý semestr – spojili nás s další třídou do jedné, ale nutno podotknout, že kvalita výuky neklesla, ba naopak. Za měsíc skládám mezinárodní zkoušku z čínštiny, tak bych se měla začít víc učit, ale v tempu, které jsem si nasadila, se čas na šprtání slovíček hledá jen těžko. S permanentkou do fitka a učením angličtiny jsem neustále v jednom kole, občas se taky zajdu podívat a popovídat si se staříky v domově důchodců. Bezzubé sečuánštině jde jen těžko rozumět, takže jsem tu spíš od naslouchání a úsměvu.

Lidé odcházejí a jiní přicházejí. Lůca odjela, Martin odjel, Alex odjel, Rio se moc neozývá, Ryan se přestěhoval, s Ellen se už moc nevídám, ale objevili se noví, jeden nový. Do Chengdu dorazilo jaro, a tak se stalo to, co jsem si nikdy nepřipouštěla a z čeho jsem si dělala srandu, zamilovala jsem se, zamilovala se do Číňana. V pátek to bude měsíc. Tak a už to víte.

Minulý víkend byl svátek čistoty (čínské Dušičky) a my dostali den volna. Z jednoho dne jsem udělala dny dva a na prodloužený víkend jsme se s Yulongem (tak se jmenuje) vydali na jih Sečuánu do autonomní prefektury etnika Yi, Liangshan (Chladné hory).

Bylo to příjemné vyvětrání se na čerstvém vzduchu, téměř bez turistů a pod modrou oblohou. Vyrazili jsme nočním vlakem na tvrdé sedačce do Xichangu. Plán jsme tvořili a měnili ze dne na den, z hodiny na hodinu. Ono to s čínskou veřejnou dopravou ani moc jinak nejde, a tak jsme se vraceli na sever stopem. Nejkrásnější byl výstup na horu (do hor) Luoji, která se nám nejdřív schovávala v husté mlze, ale za pěší výšlap po kamenných schodech se nám nakonec odměnila ostrým sluncem, ledovcovými jezery a výhledy na okolní ještě zasněžené vrcholky.

Fotky s komentáři na rajčeti: http://najahaje.rajce.idnes.cz/Liangshan/

Během festivalu literatury, který probíhal nedávno v Chengdu jsem díky Káje, od níž jsem k Vánocům dostala osudovou knihu „Čechy, země zaslíbená“, měla příležitost doprovázet spisovatelku Petru Hůlovou během její dvoudenní zastávky v Chengdu. Je to moc zajímavá osobnost a skvěle píše. Čtěte.

Tak to by pro dnešek s těma novinkama stačilo. Dobrou noc!