Jsem zběhlý žadatel, hlídač termínů a tvrdohlavý bojovník proti NIM, úředníkům všeho druhu, a tak mě jen tak něco nedokáže vyvézt z míry. Ale tentokrát je toho trochu moc i na mě. Boj na třech frontách zároveň a klacky pod nohama se mění v obrovskou hranici. Stačí škrtnout zápalkou. Ale nepřestávám věřit, protože jsem věčný optimista a hlavně tvrdá palice. Ono zaprší. Nebo se stane něco jiného a bude. Nějak bude.
Tak to jen tak abych si zalamentovala: Jako cizinec nejen, že se nemůžete pohybovat po Tibetské autonomní oblasti bez průvodce (a řidiče), s permitem vydaným vládní turistickou kanceláří, ale ani lístek na vlak či letenku si nekoupíte, nejste-li Číňan. Jsou vám uzavřeny skoro všechny pozemní cesty, když se chcete podívat někam z Lhasy dál. A chcete jet veřejnou dopravou nebo nedej bože stopem? Absolutně nepředstavitelné. No a taky JE zajímá, jestli náhodou v době cestování do Tibetu nejsem za školou. Na všechno alespoň jedno kulaté razítko a speciální formulář. Jízdenku na vlak? Bez šance. Držte palce. Tohle bude ještě boj. Blbý je, že s tou bílou tlamou po rodičích, se prostě v davu neschováš. Neutečeš JIM.
...
Takže den před poslední zkouškou tohoto roku už nemám síly na další biflování. Radši vám povím, co je nového. Vlasy mi rostou do tvaru netvarovatelného křoviska, takže z fotbalisty se stává něco jako uličník typu Zilvara z chudobince. Hrozně se to tu ohřívá a zároveň dost často prší, což aspoň pocitově občas pročistí vzduch. Většinou ale počasí jako když otevřete dvířka trouby.
Poslední měsíc jsem tak nějak spíš prolelkovala, protože jsem měla po HSK (mezinárodní zkoušce z čínštiny), a tak motivace konstruktivně něco dělat, klesla. Naopak lákadla typu sečuánské opery, hudebního a pivního festivalu příjemně zpestřila náš jinak celkem stereotypní víkendový program. Nedávno jsme tu také měli milou návštěvu z Kunmingu, přestože přijela jen na otočku složit zkoušku a pak zase rychle zpátky do města věčného jara, kde prý nemaj smog. Nevěřim, Maríno!
Taky jsem si konečně odškrtla ze seznamu povinností Sanxingdui 三星堆, muzeum na místě archeologického naleziště z doby bronzové, doklad toho, že v Sečuánu existovala vyspělá neolitická kultura, které je nedaleko od Chengdu. Na to, jaká je to archeologická světoznámost (soudě podle toho, že jsem se o ní i my učili ve škole - hmmm... to vlastně nemusí být tak úplně měřítko), tam neexistuje moc pohodlné spojení, ale na to jsem si už v Číně zvykla. Vzala jsem tam Yulonga - to byste měli vidět, jakou práci mi dalo ho přesvědčit, že to bude stát za to. Nakonec to dopadlo tak, že měl oči na vrch hlavy a jeden ho nemohl odtrhnout od všech těch starých exponátů. Sebral mi foťák a fotil úplně, ale úplně každou - omlouvám se za poněkud zjednodušující vyjádření - blbost. Nebudu vás terorizovat zveřejňováním fotek.
No a teď teda to hlavní - jak jste možná pochopili z prvního odstavce, chystáme se do Tibetu. Z důvodu šikany ze strany ÚŘEDNÍKŮ, jsme se rozhodly (ano zase dámská jízda) plánovat svůj čas více mimo autonomní oblast, kde krátce nakoukneme jen do Lhasy. Právě jsme v nejnáročnější fázi - plánování, nákup letenek, kompletace vybavení a už se strašně nemůžeme dočkat! Držte palce!
Nepodařilo se mi prodloužit si tu svůj letní pobyt, což znamená, že se vracím z Himalájí rovnou domů pod Říp přesně podle původního plánu, 29. července a přijímám pozvání na pivo! Těším se na vás :)
Tak to jen tak abych si zalamentovala: Jako cizinec nejen, že se nemůžete pohybovat po Tibetské autonomní oblasti bez průvodce (a řidiče), s permitem vydaným vládní turistickou kanceláří, ale ani lístek na vlak či letenku si nekoupíte, nejste-li Číňan. Jsou vám uzavřeny skoro všechny pozemní cesty, když se chcete podívat někam z Lhasy dál. A chcete jet veřejnou dopravou nebo nedej bože stopem? Absolutně nepředstavitelné. No a taky JE zajímá, jestli náhodou v době cestování do Tibetu nejsem za školou. Na všechno alespoň jedno kulaté razítko a speciální formulář. Jízdenku na vlak? Bez šance. Držte palce. Tohle bude ještě boj. Blbý je, že s tou bílou tlamou po rodičích, se prostě v davu neschováš. Neutečeš JIM.
...
Takže den před poslední zkouškou tohoto roku už nemám síly na další biflování. Radši vám povím, co je nového. Vlasy mi rostou do tvaru netvarovatelného křoviska, takže z fotbalisty se stává něco jako uličník typu Zilvara z chudobince. Hrozně se to tu ohřívá a zároveň dost často prší, což aspoň pocitově občas pročistí vzduch. Většinou ale počasí jako když otevřete dvířka trouby.
Poslední měsíc jsem tak nějak spíš prolelkovala, protože jsem měla po HSK (mezinárodní zkoušce z čínštiny), a tak motivace konstruktivně něco dělat, klesla. Naopak lákadla typu sečuánské opery, hudebního a pivního festivalu příjemně zpestřila náš jinak celkem stereotypní víkendový program. Nedávno jsme tu také měli milou návštěvu z Kunmingu, přestože přijela jen na otočku složit zkoušku a pak zase rychle zpátky do města věčného jara, kde prý nemaj smog. Nevěřim, Maríno!
Taky jsem si konečně odškrtla ze seznamu povinností Sanxingdui 三星堆, muzeum na místě archeologického naleziště z doby bronzové, doklad toho, že v Sečuánu existovala vyspělá neolitická kultura, které je nedaleko od Chengdu. Na to, jaká je to archeologická světoznámost (soudě podle toho, že jsem se o ní i my učili ve škole - hmmm... to vlastně nemusí být tak úplně měřítko), tam neexistuje moc pohodlné spojení, ale na to jsem si už v Číně zvykla. Vzala jsem tam Yulonga - to byste měli vidět, jakou práci mi dalo ho přesvědčit, že to bude stát za to. Nakonec to dopadlo tak, že měl oči na vrch hlavy a jeden ho nemohl odtrhnout od všech těch starých exponátů. Sebral mi foťák a fotil úplně, ale úplně každou - omlouvám se za poněkud zjednodušující vyjádření - blbost. Nebudu vás terorizovat zveřejňováním fotek.
No a teď teda to hlavní - jak jste možná pochopili z prvního odstavce, chystáme se do Tibetu. Z důvodu šikany ze strany ÚŘEDNÍKŮ, jsme se rozhodly (ano zase dámská jízda) plánovat svůj čas více mimo autonomní oblast, kde krátce nakoukneme jen do Lhasy. Právě jsme v nejnáročnější fázi - plánování, nákup letenek, kompletace vybavení a už se strašně nemůžeme dočkat! Držte palce!
Nepodařilo se mi prodloužit si tu svůj letní pobyt, což znamená, že se vracím z Himalájí rovnou domů pod Říp přesně podle původního plánu, 29. července a přijímám pozvání na pivo! Těším se na vás :)
Žádné komentáře:
Okomentovat