Zůzino: Pozitivní

A započal můj poslední měsíc v nejslunečnějším městě Deutschlandu. Teda poslední před semestrem ve Středozemi.

Ve čtvrtek jsem podstoupila očistu v podobě prezentace, ze které jsem byla vystreslá, jako kdyby to byla moje první prezentace v životě. Hrůza. Klepou se vám ruce, ve kterých svíráte umolousané kartičky s tahákem k powerpointu, který se za vámi na obrazovce promítá. Ale všechno dobře dopadlo a mám pocit, že jsem se opravdu i něco naučila.

londýnská exkurze

Od čtvrtka tedy prožívám pocit úlevy. Dostala jsem se dokonce i k četbě románu, samostudiu němčiny a úklidu pokoje a teď došlo i na blog.

Jak možná někteří zaregistrovali, byla jsem na exkurzi v Londýně. Měli jsme jen tam krátké a intenzivní 4 dny, ale moc jsem si to užila až na fakt, že se mi podařilo (a vážně se za to stydím) zapomenout pas na palubě letadla při výstupu v Londýně. Taková věc, která by se vám prostě neměla stát, když plánujete brzy žádat o víza do Číny. Ponaučení jedna: necestuj s pasem do zemí Shenghenu, ponaučení dva: nepokládej si desky s dokumenty na sedačku za záda, ponaučení 3: nikdy si o sobě nemysli, že jsi zkušený cestovatel a tahle věc se ti prostě nemůže stát.

reunion

Nebudu se rozepisovat o všech patáliích, které z těchto několika minut nepozornosti plynuly, ale všechno dobře dopadlo a ani ne o měsíc později jsem se s pasem opět setkala.

Jinak jsem v Londýně navštívila muzea, univerzitu, Chinatown, bar, parlament a v neposlední řadě bráchu s Robin a odjížděla zase s pocitem, že jsem toho hodně nestihla a neviděla. Fotodokumentace zde.

S novým semestrem a návratem druhého ročníku magistra do Freiburgu a letním počasím je tu mnohem veseleji. Pikniky, grilování, pivo na hradbách, víno na vinicích, výlety, vylehávání na zahradě s knihami a články.
Minulý týden tu bylo vyloženě parno, dokořán otevřená okna a vzduch, který se ne a ne hnout, boj o jediný větrák v našem WG, boj o místa v klimatizované knihovně, rychle tající zmrzlina. V našem akváriu (třída, kde probíhá výuka) je pekelná výheň a žádná wifi, takže některé hodiny mohou být takřka nesnesitelné. Teď se ale zase ochladilo a už skoro druhý den s přestávkami prší. Freiburg je ale jinak charakteristický rychlými změnami počasí. Tak třeba ve čtvrtek jsme se Sanieou zůstaly uvězněné pod stříškou před Kauflandem, kam jsem se vydaly nakoupit na večeři. Počkaly jsme asi 15 minut, než se to inferno přehnalo a za slunečních paprsků jsem se skákajíc přes kaluže vracely domů. Mám príma spolubydlící... A možná se mi po nich bude i stýskat.

Chladíme se na lekci čínštiny zapůjčenými vějíři

Hledám teď za sebe náhradu do pokoje na ten jeden semestr, takže jsem se rázem ocitla na druhé straně stolu. Nebudu WG opouštět jen já, ale taky náš nejmladší kousek – Alex, který se chystá na rok do Izraele. Vybíráme tedy teď na pohovorech vhodné spolubydlící. Už jsme měli první kolo a řeknu vám, že to teda vůbec není jednoduché...

A co ve škole? Tenhle semestr máme vážně zajímavý seminář o gendru, kapitalismu a sociální nerovnosti v Číně. Celkově je toho ale míň, než semestr minulý , takže jsem se mimo kurikulum zapsala na seminář International Environmental Politics, po kterém bývám vždycky trochu depresivní, ale dozvíte se spoustu zajímavostí a inspirativních myšlenek, třeba o tom, že odpad má cenu: „Over thousands of years, the Chinese perfected a system that prevents pathogens from contaminating the food chain, and fertilized rice paddies with biological wastes, including sewage. Even today some rural households expect dinner guests to 'return' nutrients in this way before they leave, and it is a common practice for farmers to pay households to fill boxes with their bodily wastes.“ (Cradle to Cradle: Remaking the Way We Make Things), nebo vymýšlíte marketingové strategie, jak motivovat lidi v Togu, aby recyklovali plastové pytlíky na vodu.

Taky jsem se seznámila s Cristine, která studuje slavistiku a doučuje mě němčinu a já jí češtinu. Je moc príma a chtěla by na stáž do Prahy. Nevíte někdo o něčem. Neziskový sektor? Hmm?

Ve volném čase si docela užívám. Minulý víkend tu byl na návštěvě kamarád z Číny, Tianwen, kterého jsem viděla zase po 4 letech a náhodou jsme potkali jeho kamarády z Finska, kteří zrovna ve stejnou dobu cestovali do Freiburgu. Skončili jsme klasicky – s pivem u řeky.