Pozdravy zpozaZdí

Byl to boj, ale nakonec jsem překonala zeď (tu velkou čínskou … firewall), a tak si můžete přečíst tento příspěvek. Nevím, jestli je to kvůli blížícímu se sjezdu komunistické strany, zpřísnění pravidel pro VPN nebo si prostě nepamatuju, jak jsem se trápila s připojením k internetu dřív, ale byl to docela proces…
V prvé řadě bych se chtěla omluvit těm, se kterými jsem se nestihla přivítat a rozloučit. Srpen v Čechách utekl hrozně rychle!
Do Číny jsem opět letěla přes Finsko a na letištní wifi v Helsinkách ještě rychle řešila, jak se dostanu na místo registrace nových studentů z letiště v Šanghaji. Cestu jsem popsala následujícím kouskem poésie …

Potřetí
Přistáli jsme hladce,
píšu zprávu matce.
V Helsinkách na míse,
pocity mísí se.
V letadle do Šanghaje,
Číňan se roztahuje.
Šťouchá loktem do boku
při každém čaje loku.
Po výstupu ze dveří
Číny zápach udeří.
Maglev krajinou letí.
Co tu dělám potřetí?
Horko, vlhko, lepkavo,
A je to tu nanovo.
Ve vlaku jsem mátoha,
batoh na hlavu padá.
Na obloze mračna
a vlhnoucí brašna
nakonec mě donutí
na motorku sednouti
Zpod pláštíku řidiče
pozoruji ulice
… Nankingu.

Nanjing 南京, česky prostě Nanking, nebo-li jižní hlavní město, kde budu teď půl roku rezidovat mě ihned po příjezdu přivítal deštěm a smogem. Z nádraží jsem se metrem a na motorce dopravila na místo registrace, jak je mým dobrým zvykem, poměrně na poslední chvíli. Ale všechno se stihlo, dokonce i návštěva banky a výměna hotovosti. Moje únava a rozpoložení v kombinaci s nepříjemným přístupem úředníčka za přepážkou se podepsaly i na jeho hodnocení. Když mi při odchodu „přikázal“, abych ho ohodnotila stisknutím tlačítka 😊 满意, vytočila jsem se a na truc mu tam hodila jednoho naštvaňáka 😞 不满意. Měli jste vidět jeho výraz. 😯 Hihi. Tak teď jen doufám, že do té banky už nebudu muset nikdy jít...


Nankingská univerzita má tři kampusy. Registrace probíhala ve starém kampusu v centru, ale my bydlíme spolu se spolužačkama z Freiburgu v kampusu 仙林 Xianlin. Kampus univerzity vystavěný v roce 2009 se nachází, co by kamenem dohodil a asi hodinu dojel metrem z centra města směrem na východ a je obří, ostatně jako všechny čínské kampusy. Selmu jsem potkala už u registrace, kde jsme zjistily, že nás ubytovali v jednom pokoji. Naštěstí nám nabídli odvoz, což jsem opravdu ocenila, protože už bylo opravdu docela pozdě.
Nepříjemným překvapením byl neuklizený pokoj a obří mrtvý šváb na chodbě. Opravdu to poslední, co jsem chtěla dělat po více než 24 hodinovém cestování, byl nákup čisticích prostředků, košťat a hadrů. Velký úklid jsem tedy odložila na ráno a ulehla … V noci mě pronásledovaly sny plné hmyzu, a tak jsem se dopoledne už úklid neodkládala. Už je to tu celkem obyvatelné, ale stále čekám, že mi třeba dají slíbený jednolůžák, tak se moc nezabydluji.

Místo toho s ostatními objevujeme kampus, který je obří a docela se zelená. Nejen zelení přírodní, ale i vojenskou, protože probíhá úvodní povinný vojenský trénink univerzitních zelenáčů (studentů prvního ročníku bakalářského studia), kteří zaplavují ve svých vojenských uniformách ulice, hřiště, menzy, atd.

Je tu spoustu jídelen, které jednu po druhé postupně zkoušíme, pár obchodů, obří knihovna, spoustu škol a do výšky tyčících se studentských kolejí. Koupily jsme si bicykly, aby se nám tu pohybovalo pohodlněji a rychleji, ale už teď jsou docela rozskřípané. Modlím se, aby vydržely alespoň ten semestr.
Taky už jsme vyrazili do centra města okouknout nějaké pamětihodnosti a na nákupy.
Zítra začíná škola a já si pořád nemůžu vybrat ze seznamu seminářů. Největší dilema se týká seminářů v čínštině, ze kterých mám docela vítr, tak mi držte palce, ať si dobře vyberu ;)
Na fotky se podívejte na rajčeti.
Páčko z Nankingu!

konečně "doma"