Dnes slavím 18tý
den v Nankingu. Už jsem toho za tu dobu dost stihla vidět, slyšet,
pocítit, vyfotit, sníst, vypít, zkrátka zažít. O tom všem bude druhý díl za
života obstarožní studentky v Číně…
Dneškem končí
druhý týden výuky, během něhož jsem se chtěla už definitivně rozhodnout, které
kurzy budu navštěvovat. A hádejte co. Nerozhodla. A není to tentokrát mou
nerozhodností, ale faktem, že každý kurz začíná jindy, vše podléhá náhlým
změnám a neustále se objevují nové a nové semináře, které se ale nekonají, nebo
konají, ale jindy a jinde, než systém, kde jsme měli mít všechno definitivně
zaregistrované do minulého pátku, indikuje. Hmmm…. Člověk by si mohl za ta léta
studií na různých ústavech už zvyknout, že? Není výjimkou, že když v týdnu dorazíte na přednášku, tak vám řeknou,
že se přednáška nekoná, protože profesor něco má “有事”a ať přijdete místo toho v sobotu.
univerzitní knihovna je fajn |
Ne vždy to je můj
šálek kávy. Hned na první přednášce z dějin Číny se objevil slide o
mírovém osvobození Tibetu (blink), ale beru to čistě pragmaticky jako
příležitost zlepšit si čínštinu a zúčastněným pozorováním se třeba něco
dozvědět o čínském způsobu výuky a čínské historiografii. Zatím mám pocit, že se chodí
čínští studenti na přednášky vyspat, číst si, nebo hrát hry na mobilu. Jen
menšina dává pozor o čem je řeč, tak si říkám, že asi tolik nevadí, když nebudu
rozumět všemu, na což zdaleka neaspiruji.
"Mírové osvobození Tibetu" |
Lekce čínštiny
pro cizince jsou poměrně snadné, ale jsou každý všední den celé dopoledne a
vyžadují hodně přípravy. Aby moje ego úplně netrpělo, chtěla bych chodit i na anglickou
přednášku, ale víte, jaký má přízvuk Korejec, který vystudoval v Británii a
přednáší v angličtině o politice životního prostředí ve východní Asii? Hooodně
vtipný J
Tento týden jsem se konečně přestěhovala do jednolůžkového pokoje. Teda lůžka tu jsou dvě, ale jsem tu sama. Byl ještě špinavější, než ten předchozí, a tak to tu bylo na novo. Dva večery jsem strávila vymetáním prachu, vytíráním, umýváním, ale už jsem ve svém a mám i uklizený balkón s výhledem smogem pokrytý kampus.
Když přicházíme do menzy, dost často to tam vypadá takto |
Co se kampusu
týče, shodli jsme se, že je tu docela nuda. Mám srovnání s kampusem
v Chengdu, který se prostě nedá srovnávat a s kampusem
v Zhengzhou. Kdo ví, ví, že o Zhengzhou jsem nikdy neřekla jediné pěkné
slovo. Musím se kampusu v Zhengzhou trochu omluvit. Tento kampus je celkem nový
(postavili ho v roce 2009) a tak působí upraveněji a je tu víc zeleně, ale
na druhou stranu tu kromě čistě studijních budov, kolejí, dvou hřišť a několika menz nic
není. Menzy vydají jídlo přesně v čas čínského oběda a večeře, to znamená
ve 12 a kolem 18. Když si chcete dát pozdní oběd, nebo večeři, musíte do
centrální menzy, která mívá otevřeno někdy i déle, nebo máte smůlu a jste odkázáni na obchody se sušenkama. Většinou stihneme ještě výdej jídla relativně včas, ale už je na výběr z toho, co zbylo po nájezdu čínských studentů, kteří jsou na tento
režim zvyklí.
Jídlo je tu
mastné a oproti Sečuánu dost chuťově nevýrazné. Nicméně, pořád lepší, než v Německu nebo v Čechách. Zatím se neomrzelo pořád je co zkoušet. Selma to jednou trefně vystihla komentářem „You think
it is a potato, but …“
oblíbená snídaně: sojové mléko a knedlíčky plněné černým sezamem 汤圆 |
A co jsem v Nankingu
kromě kampusu zatím viděla? První víkend jsme vyrazili do města poohlédnout se
po vybavenějším obchodě, než to co máme na kampuse, a okouknout nějakou památku.
Navštívili jsme tak konfuciánský klášter Fuzi 夫子庙 a zahradu Zhan 瞻园, povečeřeli v korejské restauraci
a dali si pivo v baru, kde na mají happy hour, takže všichni mezi 9 a 10 pijou, co
můžou a pak jdou jinam... Nechápu, co jim na to vynáší.
nechápu, co jim na tom vynáší :) |
Více fotek k nahlédnutí zde.
Druhý víkend jsme
trávili obdobně. Nejdříve jsme si prohlédli buddhistický klášter Jiming 鸡鸣寺 a protože bylo krásné počasí, vyrazili jsme
k jezeru Xuanwu 玄武, kde jsme si půjčili bílou motorovou labuť. Bylo to moc
příjemné a klidné odpoledne až na jeden moment, kdy ve chvilce nepozornosti posádky
jiné loďky, jejíhož kormidla se ujal malý chlapec, jsme se srazili, ale naše
labuť to ustála a nikomu se nic nestalo.
Dál jsme se procházeli se v parku a pozorovali tančící důchodce. To je moje
oblíbená aktivita. Koukněte na videa. Tahle skupinka nadšenců v nesladěných
kostýmech, ze kterých stříká radost ze života, nám naprosto učarovala.
panorama od jezera Xuanwu |
Večer jsme se
opět vydali na pivo. A já se musím "pochlubit" trapasem, který se mi stal díky nesprávnému použití tónu. Konečně mám příklad z vlastní praxe pro své
studenty. V průběhu večera se nám dostalo chuti na cigaretku, a tak jsem
se aktivně ujala objednávky. Když jsem se ptala na cenu, překvapilo mě, že jsou cigarety
zadarmo. Nu což, říkala jsem si, že by k pivu zadarmo byly i zdarma
cigarety. Proč ne? V Číně je možné všechno. Hádejte, co mi obsluha přinesla
J Odpověď naleznete v albu na rajčeti...
Hodně dlouho jsme se smáli a chudák fuwuyuan (pingl) vůbec nechápal proč. Na mou obhajobu
…. Bylo tam opravdu hlučno J
Co na závěr? Jednou Hana komentovala večeři v menze větou, která by se dala zatím aplikovat na můj celý dosavadní pobyt v Nankingu: “You do not expect too much, but at the end you are
still little bit disappointed.“
Asi i proto jsem
si včera koupila letenku do Chengdu…
Žádné komentáře:
Okomentovat