Když už nemám o čem psát :)

Je zkouškové, a tak mám naklizeno, pečlivě urovnány všechny studijní materiály, vypráno, srovnány hromádky ve skříni, .... a samozřejmě navařeno. A protože v kuchyni trávím asi nejvíc času z celého dne (ať už s hlavou v lednici, či se lžičkou v nutele), tak tu vznikají i jediné fotografie zachycující unikátní výtvory mého kuchařského umění.... Prolomím tedy ono tabu - téma vaření - o kterém na tomto blogu zatím nepadla ani zmínka. Během tohoto víkendu jsem se vskutku nešidila. Včera jsem si ze zbytků pokusila o "vietnamské závitky" ("letní", přihlédneme-li k ročnímu období, které je venku a které se snažím ignorovat). Asi je poněkud troufalé nazývat je "vietnamské", vzhledem k tomu, že jediná surovina, která by se shodovala s původním vietnamským receptem bude pravděpodobně "rýžový papír", do kterého se závitky balí.
Musím se přiznat, že se celkem povedly ačkoliv mi trochu ujela ruka se sojovkou a byly tím pádem slanější... Pokud tedy máte "vietnamské/ jarní/ letní/jakékoliv závitky" rádi, není nic snazšího, než si je doma uklohnit. Stačí si připravit směs (téměř z čehokoliv - nejlépe z nějakých zeleninových zbytků a případně z masa a hlavně hoooodně pálivého koření :)), namočit rýžový papír, který krásně změkne, směs do něj zabalit (fantazii se meze nekladou) a ještě na pánvi ze všech stran dosmažit. Doporučuji podávat s ledovým salátem (viz. obrázek). No a už se těším, až je zase zkusím s něčím jiným.

... A výsledek mého dnešního vaření je více než tradiční, ale snad netradičně podávaný - aspoň někdo se na mě dnes smál :) ... i když jen chvíli.