Zůzino: A mezitím ve Freiburgu

Takže škola už je v plném proudu. Po dnešním dni jsem úplně vygumovaná a vidina textů na víkend mi nepřidává na optimismu, ale na druhou stranu to je ideální stav na to, vzít si piksličku arašídového másla (děkuji :) ), pustit si hudbu, sednout ke klávesnici (prozatím jen té počítačové) a psát, vyPSat se z toho (někdo by raději preferoval se z toho vyspat, ale já na spaní moc nejsem). Však víte.

Tak odkud začít?

les

Byteček se nám už pěkně zaplnil. Trochu mě překvapilo, že tu bydlím jen se samými muži. Alexe už znáte. Studuje psychologii a je z nás pravděpodobně nejmladší. V prvním akademickém týdnu už přijeli i ostatní - ještě jeden Alex, který studuje lesnictví a medik Chris. Pak tu máme ještě jednoho studenta z Pákistánu, jehož jméno bych tu nechtěla veřejně zvojtit, tak vám zatím jen prozradím, že studuje mikro technologie a bydlí tu jen dočasně. Proběhlo už i společné vaření německých špeclí. Takže atmosféra je tu príma, jen takovej ten pánskej nepořádek, ale aspoň se moc nemusím moc stresovat s uklízením, že J

Na první den školy jsem se těšila, jak prvňáček. V celkem prostorné aule jsem byla první. Po chvíli dorazily ještě 2 slečny a jeden klučina a to bylo vše. Abych to uvedla na pravou míru, ukázalo se, že do prvního ročníku magisterského studia, z různých důvodů nenastoupí žádný z místních bakalářů, takže jsou v našem ročníku samí cizinci. Kromě mě je tu Hanna ze Švýcarska, Salma z Itálie a 3 čínští studenti, z nichž Canran je tu jen na výměnu na jeden semestr. Sečteno, podtrženo: 5. To není mnoho, ale na druhou stranu se proslýchá, že v Praze na tom nejsou letošní magisterští prvňáci o moc lépe. 是吗？

Ve škole moc nepobudu. Mám semináře a cvičení jen 3x týdně, o to víc času ale strávím v knihovně, protože je náš program vlastně založený na četbě předepsané literatury a samostudiu. Ne, že bych nemohla studovat na koleji, ale znáte to. Doma je to samý kafíčko, pohledy z okna, povzdechy, potřeba uklízet a rovnat věci na stole… A knihovnu máme velkou a boží. V přízemí je kavárna, všude zásuvky, internety, kopírky a hlavně – to jsem si zatím neověřila v praxi – je otevřená 24 hodin denně. Nedaleko je taky menza, kde se vyplatí vystát si frontu na oběd, pokud se chcete za 2-3 eura najíst na celý den a pak tak akorát usnout s hlavou zabořenou do knihy. Vaří tu německé specialitky jako eintopf s wurstem, wurst v luštěninách s wurstem, carywurst s hranolkama, ale taky lehčí vegetariánská a veganská jídla.

tolik oslavovaná knihovna - mytí oken není sranda

Bolí to. Mozek vám tak nějak změkne a přinutit ho pracovat a vstřebávat informace, nedejbože kriticky něco zhodnotit, číst a vymáčknout se v cizím jazyce... Prostě to bolí. Na druhou stranu si užívám znovunabytý „status studenta“ a nemyslím tím jen to, že máte studentskou kartičku, neplatíte daně a máte levnější dopravu, ale fakt, že můžete – že jste privilegovaní - studovat. Tak nějak mi to došlo, když jsem si to s aktovkou vykračovala ke knihovně a skoro se mi chtělo si poskočit. Jsem zvědavá, jak dlouho mi ten optimismus vydrží.

Víkendy a volný čas zatím nejraději trávím v lese. Díky tomu, že mě Chris vylekal zprávou o zavražděné studentce, už neběhám po západu slunce, ale jinak je les (asi 10 minut vzdálený) naprosto úžasným místem za jakéhokoliv počasí. Během prvního víkendu, kdy jsem tu byla sama, jsem vyrazila na organizovaný výlet se studentskou unií, což mělo své výhody – potkáte spoustu dalších studentů a neztratíte se i ve vzdálenějších oblastech – i nevýhody – příliš mnoho studentů a neustálé čekání. Ale počasí nám přálo a bylo to moc příjemné. Fotky si můžete prohlédnout zde: http://najahaje.rajce.idnes.cz/Schwarzwald/

trochu podzimní romantiky

Předešlý víkend bylo v sobotu nádherné počasí, a tak jsem vyrazila do knihovny a na oběd se svou buddy (rozuměj - instantní kamarádkou). Zatímco v neděli pršelo, takže jsem vyrazila na výlet kolem zříceniny hradu Zähringen, jehož existenci jsem objevila díky brouzdání na mapách gůglu. Nic moc velkého, ale procházka to byla dlouhá a příjemná. Taky jsem si za pomoci gůglu překladače a fotek vybrala a zapsala sport a v pondělí jsem se zúčastnila první lekce něčeho, co se jmenuje Ausdauersport. Ukázalo se, že se jedná o vytrvalostní běh. Jupí! Z dlouhé řeči instruktora v němčině jsem porozuměla, že se rozdělíme do třech rychlostních skupin a poběžíme 10-12 km. Říkala jsem si, že se vydám zlatou střední cestou, ale pak jsem se pro jistotu optala, jak langsam je langsam gruppe a vyhodnotila jsem, že to mi bude pro začátek stačit, a taky že jo. Měla jsem dost dělat už v úvodním kopci, abych se nepropadla na chvost. Bylo to ale parádní. Za tmy jsme vyběhli na vrchol Schlossburg nad městem a chvíli se kochali výhledem, než přišel déšť a popohnal nás dál. Domů jsem pak dojela na kole celá zaflákáná. Musím něco provést s těma blatníkama.

Taky se mi – napotřetí – podařilo otevřít si bankovní účet a – na podruhé – vyřídit německou SIMku, tak mi prosím na české číslo do Vánoc nepište. A kde, že to vlastně sídlím? Veškeré liebesbriefy a návštěvy očekávám na této adrese:

20-03-63-0

Händelstraße 20

79104 Freiburg

Und ja, das ist End!