Zůzino: Poprvé z Reichu

Jsem ve Freiburgu. Ocitla jsem se tu díky své nerozhodnosti. Tak dlouho jsem se přemýšlela, co dál a tak dlouho jsem nechala události plynout, až jsem opět vsadila na to, co jsem dělala po většinu svého života, na studium. Ne, že bych byla studijní typ, to spíš jen nejsem typ pracovní a korporátní. Sedět 8 hodin u PC, plnit abstraktní business plán a být součástí masivního soukolí, o jehož poslání nejste tak úplně přesvědčení, zkrátka neodpovídalo mojí představě o ideálním zaměstnání. Jsem náročná? Naivní? Možná. Rozhodnutí padlo a já teď sedím v bílém pokojíku ve 3. patře studentské koleje, s výhledem do lesů na protilehlém kopci. Zatím nelituji.

Semestr začíná v pondělí, takže prozatím se moje denní náplň sestává z nejrůznějších administrativních úkonů, projížděk na kole, procházek, výběhů do lesů, pozorování a objevování, čtení, focení a jídla. Vždycky, když už si myslím, že bych se mohla začít nudit, si okamžitě vzpomenu na něco, co bych měla nebo mohla dělat. Takže se nenudím. Jen je mi občas smutno. V bytě, kde se můj pokojík nachází, by mělo bydlet celkem 6 studentů, ale protože semestr ještě nezačal, jsem tu jen já a Alex, který se učí na poslední zkoušky ze semestru minulého.

Tak a teď něco málo o Freiburgu. Smály jsem se s Kájou, kterou tímto zdravím do Katowic, že ani jedna z nás toho moc o vlastním novém působišti neví. Prozatím vás uspokojím načtenými informacemi z internetu, ale věřím, že se za ty dva roky, které bych tu měla pobýt, ze mě bude opravdový expert na místní historii i geografii.

Freiburg (Freiburg im Breisgau) leží v německé spolkové zemi Bádensko-Württembersko nedaleko švýcarských a francouzských hranic. Ve městě žije 229 144 obyvatel (z toho prý přes 30000 studentů) a řadí se tak mezi ta větší města v Německu. Moji rodnou hroudu mi připomíná tramvajemi, klasickou německou architekturou (ale autentičnější :P) a blízkostí hor. Do Černého lesa (Schwarzwaldu) je to, co by kamenem dohodil a určitě tam povedou moje kroky velmi brzo. Prozatím jsem se spokojila s dvěma výpravami do přilehlých lesů a výstupem na Schlossberg (Zámecký vrch), který se tyčí přímo nad městem.
Před odjezdem mě mnoho lidí, kteří Freiburg navštívili, varovalo, že se mi tu bude líbit. Měli pravdu. Je to velmi příjemné univerzitní město, s dlouhou historií (založeno v 12. století). Všichni a všude tu jezdí na kole a řidiči aut jsou k nim ohleduplní. Je tu krásný vzduch, protože ho několikrát denně pročistí krátký déšť. Vážení, je tu ale hrozné ticho! Trochu asijského šrumce by mu neuškodilo. Sympatická je také snaha o ochranu životního prostředí – recykluje se všechno, „dokonce i ….“ jak by řekl(y) klasik. Zahrádky jsou upravené, zarostlé zelení a květinami, v botanické, kterou mám kousíček, jsou staré sekvoje a bůhví co ještě, na stromech v ulicích jsou připevněné ptačí budky …

Snažím se sama učit německy, ale žádná sláva to není. Sice jsem podle aplikace Duolingo z 27% fluent a měla bych ovládat přítomný čas, přivlastňovací zájmena, členy, flirtování a mnohé další, ale v praxi zatím moc úspěšná nejsem. S překladačem se mi podařilo online objednat SIM kartu, lítačku a pokusila jsem se také o založení bankovního účtu. Tady jsem pohořela až v momentě, kdy jsem skypovala s německou úřednicí. Nefungoval mi mikrofon, takže jsem jí nemohla sdělit, že jí nerozumím a okno s jejím odhodlaným výrazem jsem musela s omluvným posunkem a trapným pocitem zavřít.

Uzavírám také dnešní článek a přidávám pár fotografií pro ilustraci. Více najdete v albu na rajčeti – kde jinde? Zůstávám věrná.