Chystáte se do Číny a potřebujete poradit? Podívejte se na můj web, kde najdete nabídku konzultací

čtvrtek 2. března 2017

Ve Freiburgu by chtěl žít každý

Očividný důkaz toho, že se na mě sype lavina úkolů a nevím, kam dřív skočit, se projevuje útěkem k oblíbenému způsobu prokrastinace, tvorbě příspěvku na blog.
Tyjo, já se neozvala od listopadu!
Ano, bylo hodně práce do školy (čtení, čtení, čtení, čtení do noci a zase čtení) a taky jsem se zvládla třikrát otočit doma, tak mi budiž prominuto.

„Zkouškové“ je v plném proudu a já trávím hodiny nad sborníkem samizdatového tisku z období hnutí u Zdi demokracie a trochu neúmyslně se tak cvičím v tradičních znacích. A když si zrovna nelámu hlavu se seminárkama, tak se učím německy. Dokonce jsem absolvovala týdenní kurz pro úplné niemandy a naučila se tak aspoň větu "Hast du lust mit mir Eis essen?" Ale byla to zábava a doufám, že se mi podaří pokračovat.

Až donedávna jsem ale měla trochu jiné starosti. Freiburg je totiž tak krásné město, že by tu chtěl žít snad každý. Tudíž najít bydlení je oříšek i pro Němce, natož pak pro mě, osobu s limitovanou sociální sítí a ještě více limitovanými jazykovými znalostmi. Jak je situace vážná mi došlo ale až s návštěvou kanceláře přidělující pokoje studentům. Když jsem v únoru s relativně lehkým srdcem věčné optimistky stoupala do druhého patra budovy, kde sídlí správa kolejí, v duchu se utvrzujíc, že tentokrát jsem nic nepodcenila a poslala všechny žádosti včas, doufala jsem, že když jim přednesu svoji situaci, tak se nade mnou slitují a přiklepnou mi pokoj alespoň na další semestr. Byla jsem ale velmi rychle (ale s úsměvem a velmi korektně) vyvedena z omylu. Pokoje pro mezinárodní studenty jsou přidělovány jen na semestr, aby měli šanci si za tu dobu něco najít a uvolnit tak místo těm, kdo teprve přijedou. Šance na prodloužení smlouvy je téměř nulová. Radši si, holčičko, něco najdi. 
O-ou.

poslední týdny vypadají moje večery takto
Ponořila jsem se do hlubin internetových inzerátů. Přidala jsem se do všech skupin na Facebooku, které mají něco společného s bydlením. Vyšperkovala jsem svůj profil na stránkách WG gesucht tak, že by se mnou nechtěl bydlet snad jen úplný blázen, protože jsem naprosto dokonalá spolubydlící, co ráda vaří (hlavně pro ostatní), má ráda čistotu (ehm), nekouří, pije a nepije podle situace, jí i nejí maso, má ráda zvířata, ale žádné nevlastní, má ráda děti, ale žádné nevlastní, je zábavná … a navíc vypadá dobře na fotkách.... Pár nabídek mi taky přišlo, ale většinou z nich nic nebylo. Když se mi po několikáté ozvala holka s úžasně levným pokojem v centru města a psala, že mi klíče pošle poštou z Indie, až zaplatím zálohu, už jsem na některé zprávy přestala reagovat. Přihlásila jsem do projektu bydlení s uprchlíky. Zaregistrovala jsem se do projektu bydlení s důchodci. Po té, co se mi podařilo odpovědět na některé inzerátů v horizontu 30 minut od zveřejnění, jsem absolvovala i několik pohovorů, a to je zatím nejdál, kam jsem se dostala. Díky tomu jsem ale objevila různá zákoutí Freiburgu a nakoukla do nejrůznějších domů a bytů... Jeden můj oblíbený byl ve 13. patře s parádním balkónem. Takový mrakodrap, který trčí v jinak nízké zástavbě. Další zajímavý pohovor jsem měla s hyppieky (neslyšící co se mi snažila odezírat ze rtů, kluk na skypu a biolog, jehož pokoj vypadal jako skladiště sportovního náčiní) v centru města v doslova historické barabizně, která měla sprchový kout v kuchyni a záchod společný s vedlejším bytem na chodbě. Se sousedy tady musíte být za dobře nejen kvůli toaletě, ale taky, protože dveře od bytu nejdou zamknout. Ptali se mě na spoustu věcí, třeba jestli piju a kouřím marihuanu. 
Při přemítání o tom, proč je tu tak obtížné najít bydlení, mi došla jedna věc. Němci zkrátka platí za pohodlí, prostor a soukromí. Přestože téměř žádná domácnost nedisponuje závěsy a kolemjdoucí z ulice může celkem bezpečně identifikovat druh pokrmu, který se servíruje k večeři, či značku šampónu v koupelně, tak představa sdíleného pokoje na koleji je pro Němce absurdní. 

Teď už se snad něco rýsuje, ale nezakřikněme to. Faktem zůstává, že nemůžu "Svobodný hrad" opustit, dokud se nepřestěhuju, takže až se potkáme v Praze nebo v Liberci, mělo by to znamenat, že je vše ok.

karnevalová kapela
Ale teď trochu z jiného soudku. Jak jste asi zaznamenali, byla tu na návštěvě Kája, a vytrhla mě tak z mých všedních starostí. Díky ní jsem konečně navštívila záhumní Frankreich a Schweiz, konečně byla v muzeu a ochutnala Schwarzwald cake a kebab od Turka. Prostě záležitosti, které jsem si šetřila pro návštěvu. Ještě něco málo na seznamu zůstává a kdo dřív přijde ...., tak neváhejte ;) Fotografická dokumentace ve stylu „my si žijem“ je ke shlédnutí zde

V posledních dnech probíhal v celém Německu tradiční karneval (náš masopust). Místní to prožívají mnohem víc, než jsem zvyklá z domova. Lidi si dokonce vezmou dovolenou a hodně obchodů zavře. Ulice jsou plné lidí v šílených maskách,  křik, hudba, bubny ... a hlavně alkohol. Já to bujaré veselí měla příležitost sledovat z bezpečného úkrytu za okny knihovny, která se během masopustu poměrně vylidnila. 

Byla jsem taky vyzkoušet místní bílou stopu a musím říct, že jsem si to moc užila, jen mi ten sníh roztál nějak brzy, tak se příště budu muset vydat do vyšších nadmořských výšek. Teda pokud to ještě stihnu v této sezóně, protože tak trochu doufám, že příští běžky budou už v Jizerkách.

Update:
14 hodin po zveřejnění příspěvku jsem obdržela email z kanceláře, že můžu zůstat v pokoji, ve kterém jsem a to jen díky tomu, že někteří studenti prostě ještě nepochopili a dovolili si nepodřídit se německé byrokracií ...

 I am happy to inform you that your tenancy contract will be extended for summer term 2017. This is possible because some incoming students did not finish their housing application despite several reminders.

Jojo, život je krutý .... naštěstí k těm druhým.




prostě Schwarzwald 
Konečně jsem se našla tyhle obří větrníky, na které koukám z okna

1 komentář:

Hanka řekl(a)...

Sehr gut čtení. Postaralo se mi o kvalitni zabavu v buse z Fűgnerky na Horskou. Gratuluju k vítězství a těším se na dalsi článek!