Čína, země proměn

Už při první návštěvě Číny mě překvapilo, že to není Asie, jak jsem si ji představovala nebo poznala v jiných asijských zemích. Čína je země neuvěřitelně rychlých změn, a to do té míry, že je lze pocítit v horizontu měsíců, někdy i týdnů. Jaké změny jsem tedy vnímala s tříletým odstupem? O shrnutí se pokusím v následujícím příspěvku.

Všude QR kódy 

Čína kráčí, co kráčí, běží(!) technologicky neuvěřitelně rychle kupředu. Stejně tak, jak přeskočila počítače (notebooky), tak přeskočila i platební karty. Dnes se všude platí telefonem; na některých místech dokonce výlučně telefonem. Jak to funguje? Naskenujete QR kód a v platební aplikaci potvrdíte částku a platbu. Nebo si ve stejné platební aplikaci vygenerujete čárový kód a ten naskenuje obchodník při platbě. Je to jednoduché a rychlé. Žádné hledání peněženky v kabelkách, neb každý správný Číňan třímá svůj chytrý telefon, tedy život, neustále v ruce. A veškeré informace sbírá Big Xi. Efektivnější než elektronické pokladny, že? Nutno podotknout, že všude (ano, platila jsem telefonem i v horách v západním Sečuánu) je výborné a rychlé internetové pokrytí a nikoho by ani nenapadlo nemít signál v metru. Novému trendu se přizpůsobili i pouliční umělci a žebráci, a tak na místo pohozené čapky na drobné, leží na zemi A4 s vytištěným QR kódem.

žebrák s QR kódy (zdroj: Gůgl)

Kamery

Stejně tak jako sbírá systém informace o transakcích občanů, tak také sbírá další informace jako je DNA (zvláště pak u některých „rizikových skupin“) či snímek Vaší tváře, podle které Vás dokáže díky inteligentním kamerám rozmístěných ve veřejném prostoru, identifikovat. A tento systém má vychytané metody, jak získat Vaši fotku. Jako cizince Vás vyfotí hned při vízové kontrole při vstupu na území Číny, děti v jedné Suzhouzké škole, kde kamery testují, naskenuje, když si chtějí v jídelně dát oběd – neplatí se tam totiž studentskou kartou, jak je tomu běžné jinde, ale právě pohledem do kamery. Do muzea v Chengdu je lístek sice „zdarma“, ale musíte si nechat naskenovat obličej...

Bezpečnostní kamery jsou všude. Na ulicích, v nákupních centrech, u stánku s nudlemi, na Velké Čínské zdi, v autobuse, v knihovně, na nádražích, v hotelích … Nutno podotknout, že ne všechny umí snímat obličej. Podle mého čínského kamaráda, který pracuje pro společnost, která vyrábí a prodává bezpečnostní kamery, je v Číně tolik kamer, že vychází 1 kamera na 2 osoby! (Čína má 1,25 miliardy obyvatel). Zrovna se vrátil ze služební cesty v Jižní Americe. Tam se od Číny taky učí, jak stabilizovat společnost.

Všude hromada (hlavně) žlutých kol

kola čekající na nájemce před kampusem v Nankingu

Stalo se to přes noc. Čínská města jedno po druhém doslova zaplavila žlutá „Ofo“ kola, tzv. sdílená kola. Jsou úúúplně všude. Překážejí v cestě, válejí se na chodnících, jsou pohozená v křovích, na poli… a přes noc je zaměstnanci společnosti sbírají a přeparkovávají například ke stanicím metra (#dream job). Funguje to snadno – naskenujete QR kód, zaplatíte zálohu (pokud ještě nemáte u společnosti účet), kolo se odemkne a vy za směšný poplatek (většinou cca 1 yuan, pro studenty dokonce zdarma) můžete neomezeně celý den drandit. Stále mi není jasné, na čem ty společnosti vydělávají.

Každopádně kola jsou většinou nevalné kvality a společnosti, které je provozují, sklidily kritiku za jejich neekologickou výrobu a likvidaci. 

Víc kočárků, víc pejsánků a … hov*n

Pohybovat se po ulici připomíná čím dál tím víc západ. Teda, stále vám nikdo na přechodu nedá přednost, ani když máte zelenou a k tomu musíte kromě neslyšných mopedů bojovat na úzkých chodnících s kočárky a psy na vodítku. Pejsci ale také nezbytně … exkrementují. Zdá se, že nikdo ještě nepomyslel na sbírání hovínek. 

Být laovaj už taky není, co bývalo

Změna, která se mi nejvíc příčí, jsou nepřátelské pohledy lidí …. Číňani vždycky koukali, jasně. Cizinka, bílá, modrý oči, barevný vlasy. Ale teď to už často nejsou jen pohledy ze zájmu a zvědavosti, nýbrž pohledy plné opovržení. Nejdřív jsem si jenom myslela, že jsem přecitlivělá, nebo, že je to Nankingem… ale když se mi to stalo v Chengdu, v Shandongu a podobné zkušenosti mají i jiní v Číně žijící laovajové, tak to asi nebude náhoda… 

Asi tak. Blb je blbem a blbem zůstane. Stejně jako doma koukají blbci nepřátelsky na „uprchlíky“ či cizince přicházející do Evropy za prací, podobně koukají v Číně na mě. Zkrátka být cizincem v Číně je pořád dobrý, ale bývalo to lepší. Proto utíkám do oblastí nečínských, tibetských, kde je mi až na nadmořskou výšku, dobře.