„Dobrý den,
na stránkách XXXX jsem našla nabídku zaměstnání na pozici XXXX ve Vaší organizaci. Ráda bych se na následujících řádcích stručně představila a vysvětlila svou motivaci…. Možná to bude znít jako klišé, ale hledám práci, která mi bude dávat smysl.“ A to mi, zdá se, nikdo nevěří. Absolventka VŠ s praxí, titul ze zahraničí a mluví čínsky. Té se asi nedá moc věřit nebo bude chtít moc peněz. Je jí přes 30, to určitě plánuje otěhotnět a pak pláchnout, jen co jí zaučíme. Jo, „je mi 31 a neplánuju rodinu ani Vám utéct na mateřskou hned co mě zaučíte.“ Jak fér je tohle napsat do motivačního dopisu? Když to nenapíšete, budou si to myslet. A když to napíšete, tak je obviníte z toho, že si to myslí. A to není fér.
Povzdech nás holek, co nepasují do škatulek.
Když jsem se vracela do Čech, četla jsem optimistické zprávy o tom, jak je u nás poptávka po lidech, trh práce nabízí neuvěřitelné. Super, říkala jsem si. Najít práci nebude problém. Vraťte mě pod plachtu do hor. Vraťte mě do univerzitní knihovny.
Na úřadu práce se s Vámi nikdo nebaví o Vás, zadají Vás do evidence a zavalí formuláři. Bojůvky o propisky, vezměte si pořadový lístek, přijďte příště. Nashledanou.
/Tento text vznikl z dokumentu, který byl původně motivační dopis adresovaný jedné nejmenované neziskové organizaci./
Žádné komentáře:
Okomentovat