„Svátek“ dvojí jedenáctky 双十一

Svatý Martin naštěstí letos na bílém koni nepřijel. Všude v Čechách se ale i tak peče svatomartinská husa a pije svatomartinské víno. V Kolíně mají karneval a taky jedí husu a zelí. Věděli jste, že 11.11. je mimo jiné světový den válečných veteránů?

Jedenáctý listopad se slaví i v Číně. A jak to tak ve „středozemi“ bývá, slaví se něco úplně jiného, než by si našinec představil.

Dvojí jedenáctka. Den nezadaných a den nákupů

Číňané jsou poměrně pověrčiví a číslům přikládají velký význam. Přičemž význam jednotlivých číslic se často odvozuje od podobnosti ve výslovnosti té které číslovky s významem jiného slova. Čínština je jazyk bohatý na homofona, protože má relativně malý počet slabik a mnoho jednoslabičných slov.  Například čtyřka nebo čtrnáctka jsou velmi nešťastná čísla. Číslice „čtyři“ 四 totiž vyslovujeme „sì“ velmi podobně jako „smrt“ 死 „sǐ“. Osmička a šestka jsou zase šťastné číslice. 

…  Například, čeká-li vás svatba, měli byste si správně nechat udělat horoskop, který určí vhodný den pro uzavření sňatku. Při nákupu SIM karty, si můžete vybrat ze seznamu volných telefonních čísel, přičemž za telefonní čísla, která obsahují číslici 4, neplatíte nic, za ostatní čísla platíte poplatek podle toho, kolik šťastných a pozitivních číslic obsahují. V roce 2003 bylo telefonní číslo "+86 28 8888 8888 prodáno Sečuánským aeroliniím za 2.33 milionu yuanů! 

Jednička symbolizuje jednotlivce, nezadaného člověka. Datum 11.11. má jedničky hned čtyři a během 90. let se tak jedenáctý listopad stal v Číně svátkem nezadaných 光棍节.

Dnes je to ale den, kdy internetové i kamenné obchody po celé Číně nabízejí obrovské slevy, dalo by se mluvit o obdobě amerického černého pátku. Lidé si dopředu připraví své online nákupní košíky a s úderem půlnoci, udeří do tlačítka „objednat“. Obchody se točí, servery padají, balíčky se balí a připravují k expedici, poslíčci a další pracovníci poštovních služeb několik následujících dní nespí … 

Podle prvních zpráv letos čínští zákazníci zase nakupovali o 106. Letos navíc online obchod „Nebeská kočka“ 天猫 (Tmall), který patří Alibabě, předvečer svátku dvojí jedenáctky doprovázel vysíláním estrádní life show plné reklam, vystoupení a soutěží, jejímž cílem bylo zvýšit tržby. Heslo, které celou show provázelo, znělo „plnění snů“, a tak se například plnily sny dětem z chudých oblastí, útočilo se na city implikujíc, že každý si může své sny splnit nákupem s Nebeskou kočkou.  

Během pouhých prvních dvanácti minut objednávky na „Nebeská kočičce“ přesáhly hodnotu 50 miliard yuanů! Vypadá to tedy, že chuť utrácet se ani v ekonomické regresi a v době obchodní války s USA nevytrácí, ba naopak. 

Jednoho dne 11.11. možná opravdu oficiální svátek bude. Svátek konzumu, který pomáhá vzpružit čínskou ekonomiku.

A co vy? Objednáváte zboží z Číny? Objednávali jste něco 11.11. a dostali jste slevu?

O smyslu v době nesmyslu

„Dobrý den,

na stránkách XXXX jsem našla nabídku zaměstnání na pozici XXXX ve Vaší organizaci. Ráda bych se na následujících řádcích stručně představila a vysvětlila svou motivaci…. Možná to bude znít jako klišé, ale hledám práci, která mi bude dávat smysl.“ A to mi, zdá se, nikdo nevěří. Absolventka VŠ s praxí, titul ze zahraničí a mluví čínsky. Té se asi nedá moc věřit nebo bude chtít moc peněz. Je jí přes 30, to určitě plánuje otěhotnět a pak pláchnout, jen co jí zaučíme. Jo, „je mi 31 a neplánuju rodinu ani Vám utéct na mateřskou hned co mě zaučíte.“ Jak fér je tohle napsat do motivačního dopisu? Když to nenapíšete, budou si to myslet. A když to napíšete, tak je obviníte z toho, že si to myslí. A to není fér. 

Povzdech nás holek, co nepasují do škatulek. 

Když jsem se vracela do Čech, četla jsem optimistické zprávy o tom, jak je u nás poptávka po lidech, trh práce nabízí neuvěřitelné. Super, říkala jsem si. Najít práci nebude problém. Vraťte mě pod plachtu do hor. Vraťte mě do univerzitní knihovny. 

Na úřadu práce se s Vámi nikdo nebaví o Vás, zadají Vás do evidence a zavalí formuláři. Bojůvky o propisky, vezměte si pořadový lístek, přijďte příště. Nashledanou. 

/Tento text vznikl z dokumentu, který byl původně motivační dopis adresovaný jedné nejmenované neziskové organizaci./

Čína, země proměn

Už při první návštěvě Číny mě překvapilo, že to není Asie, jak jsem si ji představovala nebo poznala v jiných asijských zemích. Čína je země neuvěřitelně rychlých změn, a to do té míry, že je lze pocítit v horizontu měsíců, někdy i týdnů. Jaké změny jsem tedy vnímala s tříletým odstupem? O shrnutí se pokusím v následujícím příspěvku.

Všude QR kódy 

Čína kráčí, co kráčí, běží(!) technologicky neuvěřitelně rychle kupředu. Stejně tak, jak přeskočila počítače (notebooky), tak přeskočila i platební karty. Dnes se všude platí telefonem; na některých místech dokonce výlučně telefonem. Jak to funguje? Naskenujete QR kód a v platební aplikaci potvrdíte částku a platbu. Nebo si ve stejné platební aplikaci vygenerujete čárový kód a ten naskenuje obchodník při platbě. Je to jednoduché a rychlé. Žádné hledání peněženky v kabelkách, neb každý správný Číňan třímá svůj chytrý telefon, tedy život, neustále v ruce. A veškeré informace sbírá Big Xi. Efektivnější než elektronické pokladny, že? Nutno podotknout, že všude (ano, platila jsem telefonem i v horách v západním Sečuánu) je výborné a rychlé internetové pokrytí a nikoho by ani nenapadlo nemít signál v metru. Novému trendu se přizpůsobili i pouliční umělci a žebráci, a tak na místo pohozené čapky na drobné, leží na zemi A4 s vytištěným QR kódem.

žebrák s QR kódy (zdroj: Gůgl)

Kamery

Stejně tak jako sbírá systém informace o transakcích občanů, tak také sbírá další informace jako je DNA (zvláště pak u některých „rizikových skupin“) či snímek Vaší tváře, podle které Vás dokáže díky inteligentním kamerám rozmístěných ve veřejném prostoru, identifikovat. A tento systém má vychytané metody, jak získat Vaši fotku. Jako cizince Vás vyfotí hned při vízové kontrole při vstupu na území Číny, děti v jedné Suzhouzké škole, kde kamery testují, naskenuje, když si chtějí v jídelně dát oběd – neplatí se tam totiž studentskou kartou, jak je tomu běžné jinde, ale právě pohledem do kamery. Do muzea v Chengdu je lístek sice „zdarma“, ale musíte si nechat naskenovat obličej...

Bezpečnostní kamery jsou všude. Na ulicích, v nákupních centrech, u stánku s nudlemi, na Velké Čínské zdi, v autobuse, v knihovně, na nádražích, v hotelích … Nutno podotknout, že ne všechny umí snímat obličej. Podle mého čínského kamaráda, který pracuje pro společnost, která vyrábí a prodává bezpečnostní kamery, je v Číně tolik kamer, že vychází 1 kamera na 2 osoby! (Čína má 1,25 miliardy obyvatel). Zrovna se vrátil ze služební cesty v Jižní Americe. Tam se od Číny taky učí, jak stabilizovat společnost.

Všude hromada (hlavně) žlutých kol

kola čekající na nájemce před kampusem v Nankingu

Stalo se to přes noc. Čínská města jedno po druhém doslova zaplavila žlutá „Ofo“ kola, tzv. sdílená kola. Jsou úúúplně všude. Překážejí v cestě, válejí se na chodnících, jsou pohozená v křovích, na poli… a přes noc je zaměstnanci společnosti sbírají a přeparkovávají například ke stanicím metra (#dream job). Funguje to snadno – naskenujete QR kód, zaplatíte zálohu (pokud ještě nemáte u společnosti účet), kolo se odemkne a vy za směšný poplatek (většinou cca 1 yuan, pro studenty dokonce zdarma) můžete neomezeně celý den drandit. Stále mi není jasné, na čem ty společnosti vydělávají.

Každopádně kola jsou většinou nevalné kvality a společnosti, které je provozují, sklidily kritiku za jejich neekologickou výrobu a likvidaci. 

Víc kočárků, víc pejsánků a … hov*n

Pohybovat se po ulici připomíná čím dál tím víc západ. Teda, stále vám nikdo na přechodu nedá přednost, ani když máte zelenou a k tomu musíte kromě neslyšných mopedů bojovat na úzkých chodnících s kočárky a psy na vodítku. Pejsci ale také nezbytně … exkrementují. Zdá se, že nikdo ještě nepomyslel na sbírání hovínek. 

Být laovaj už taky není, co bývalo

Změna, která se mi nejvíc příčí, jsou nepřátelské pohledy lidí …. Číňani vždycky koukali, jasně. Cizinka, bílá, modrý oči, barevný vlasy. Ale teď to už často nejsou jen pohledy ze zájmu a zvědavosti, nýbrž pohledy plné opovržení. Nejdřív jsem si jenom myslela, že jsem přecitlivělá, nebo, že je to Nankingem… ale když se mi to stalo v Chengdu, v Shandongu a podobné zkušenosti mají i jiní v Číně žijící laovajové, tak to asi nebude náhoda… 

Asi tak. Blb je blbem a blbem zůstane. Stejně jako doma koukají blbci nepřátelsky na „uprchlíky“ či cizince přicházející do Evropy za prací, podobně koukají v Číně na mě. Zkrátka být cizincem v Číně je pořád dobrý, ale bývalo to lepší. Proto utíkám do oblastí nečínských, tibetských, kde je mi až na nadmořskou výšku, dobře. 

Ve vlaku z Nankingu do Chengdu

… Nevešlo se mi do batohu jídlo na tuhle 13 hodinovou cestu vlakem, a tak jsem byla kolem páté odpoledne nucena vyhledat služby jídelního vozu. Byla to taky příjemná úleva od věčně skrčených nohou napresovaných mezi sedačkou a mojí obří krosnou, do které se mi jako zázrakem podařilo sbalit úplně všechno, ÚPLNĚ všechno. 

V klidu se cpu a užívám si při tom tunely přerušované výhledy na krajinu mezi Xichangem a Chongqingem, když najednou slyším tvrdý sečuánský dialekt… Starý pán se dohaduje s průvodčím o pravosti svého lístku na vlak. Je celkem očividné, že děda hraje na city. Chce se dostat rychlovlakem do Chengdu, ale lístek má někam jinam (a nejspíš taky ne na rychlovlak). Posadí se k vedlejšímu stolu. Nahazuji svoji cizincovu tvář (nemusím se ani moc snažit) a dělám, že nerozumím. Je to celé nepříjemné. Stewardka chce po pánovi zaplatit 80 yuanů a on tvrdí, že nemá peníze. Ani já, ani průvodčí mu to ale nevěříme. Dohadování pokračuje. V okolo sedících Číňanech to lomcuje s jejich tradiční „synovskou oddaností“ a netrvá dlouho a opravdu přichází jeden týpek a velkoryse se nabízí, že dědovi lístek zaplatí. Jsou přece ze stejný „rodný hroudy“ 老乡. Dědoušek (opravdu vypadá jako z pohádky) bez zaváhání nabídku přijímá, natahuje se po nabídnuté stovce a bez ustání děkuje, ale průvodčímu se to nelíbí. Nakonec ale ustoupí a nechá týpka za starouše zaplatit. Stewardka vypíše staroušovi účet a v jídelním voze se znovu rozhostí ticho přerušované jen mlaskáním, hovorem, televizí, …

Celé mě to vedlo k úvaze ... Jak by stejná situace dopadla v Čechách? Našel by se spolucestující, který by se takhle velkoryse nabídl, že za důchodce, který má očividně hluboko do kapsy, zaplatí? Přesvědčte mě o opaku, ale já myslím, že nenašel. Ale proč? Protože jsou Češi sobečtí a nesoucitní, držgrešle nebo jen nedůvěřiví? Tak trochu od všeho trochu, ale hlavní důvod vidím jinde. V Číně. Neefektivní … dá se říct neexistující sociální systém stále živí „tradiční hodnoty“ jako je již zmíněná synovská oddanost. Nebo taky „tvář“, kterou se našinec - na rozdíl od Středozemce – nerozpakuje ztratit.

Tvář, to je taky to, o co týpkovi, který za starouše zaplatil, šlo především. Když na další stanici vystupoval, stařík mu znovu horlivě děkoval a řekl mu, že je „dobrý soudruh“…. To je dobrá ironie. 

poslední pohled na Nanking... sbohem! asi se mi nebude stýskat.

jedeme přes Dlouhou řeku

Barriers

Some things can be solved very fast if the authorities want to …

To keep fit (and to keep fitting into my trousers after eating all the greasy canteen food) I try to go regularly running. Once I decided to run by the inner wall of the campus, so that I know how it is long (about 6-7 km btw).

When I was passing one of the four gates to the campus there were these plastic barriers which are usually used on streets or paths to indicate where (not) to stay or drive. They were just loosely connected with a string and, most importantly, they were in my way, so I just jumped over the string and continued further. The policeman (yes, we have policemen at each gate) in the gate apparently saw me, but he did not say anything. 

When I was running the same path two days later the barriers were connected with a chain and the chain was tighten, so that the barrier was about 20 cm higher. It was in my way, so I jumped over again and continued my way laughing in my mind imagining that it might have been because of me. Hahaha. 

But I stopped laughing when I was running the same path for the third time. There were iron barriers. Seriously? I stopped, looking at the shiny “fence”. Is this really possible? OK, China, I got the message. For the third time I ran around the barriers, otherwise they might build a wall next time.

This is just a simple example from daily life to illustrate how the “order” is stressed here. If you are not behaving as you should according to the system, the system will make you to follow the order. 

This is how the gate looks after my "intervention"