Noc univerzit

Sice se zpožděním, ale i tak bych se s řídkou komunitou čtenářů tohoto blogu chtěla podělit o silný zážitek z noci 28.2. na Palachově náměstí v Praze.
O co šlo?
Asi všichni už slyšeli o Týdnu neklidu, protestní akci proti plánovaným reformám vysokého školství, která probíhala minulý týden na univerzitách po celé ČR. Upřímně mě překvapilo a potěšilo, že v tom Praha nezůstala sama, jak se často u podobných akcí stává. Dává to protestům větší význam a je vidět, že akademická obec a zejména studenti se dokáží spojit.
Ale k věci. Protestní akce Noc univerzit v rámci Týdnu neklidu na sebe brala mnohé formy podle místa konání. V Praze protestovali studenti a vyučující přednáškami a diskusemi na nejrůznější témata. Po kliknutí na odkaz „program noci univerzit“ jsem byla mile překvapena bohatým obsahem a širokou škálou témat přednášek napříč všemi vědními obory. Ještě více překvapena jsem byla účastí. Na Palachovo náměstí jsem dorazila až po práci, kolem sedmé hodiny a můžu říct, že takhle nabušenou fildu jsem ještě nikdy neviděla, a to ani při dnech otevřených dveří! Atmosféra byla skvělá. Mezi posluchárnami proudily davy, mezi nimi kličkovali fotografové, sem tam se objevila nějaká kamera a do toho mumraje se ozývaly výkřiky divadelníků, kteří performovali na chodbách. Mezi posluchači byli zejména studenti, což je na jednu stranu skvělé, protože je vidět, že mají o dění kolem sebe zájem (na rozdíl od voleb do akademického senátu), na druhou stranu je škoda, že se nepodařilo oslovit a přilákat veřejnost, protože právě podpora veřejnosti je to, co potřebujeme.
K reformě:
1) Školné
S reformou vysokých škol nesouhlasím(e) nejen kvůli školnému, jak by se mohlo na první pohled zdát každému, kdo si večer pustí zprávy. Média totiž o ničem jiném, co v reformě je a není, nemluví. Zjednodušily problém reformy na problém školného.
Samotná spoluúčast studentů na zlepšení kvality výuky na vysokých školách mi z principu nevadí. Však už něco na bázi školného funguje - poplatky za delší a další studium (už se řadím mezi plátce). Nicméně plošné zavádění školného, tak jak je to v reformě povede k zadlužení studentů nebo státu a nikoliv ke zkvalitnění výuky. Z peněz, které by šly, podle návrhu pana Dobeše a jeho bandy, z kapes studentů by VŠ neviděly nic. Respektive, „chudý student“ by byl přinucen půjčit si od banky a stát by zároveň ze svého rozpočtu tuto sumu školám odečetl. Tudíž by si VŠ nijak nepolepšily. Jediný, kdo si pomůže, jsou banky. Na úrokových sazbách by si pěkně namastily kapsy. Nehledě na to, že návratnost takových půjček je (podle zkušenosti zemí, které takové půjčky studentům zavedly) minimální. Takže stát bude stejně platit, ne školám, ale bankám. (taky vám tady něco smrdí?) Dalším argumentem proti školnému jsou zkušenosti zemí (jako Anglie), kde školné před nedávnem zavedli. Z původně malých částek se výše školného vyšplhala (v přepočtu) na půl milionu českých korun za semestr. To je (nejen) v našich poměrech naprosto nepředstavitelné a skandální.
2) Užitečné vs. zbytečné, technické vs. humanitní
Jako studentka humanitních oborů mám samozřejmě strach z toho, že by přílišná orientace na technické a „užitečné“ obory, vedla k úplnému zániku některých „úchylných“ oborů, tedy těch, které se zdají být společnosti orientované na trh, neužitečné a postradatelné. Mnoho moudrých hlav v této zemi však zdvihá výstražně prst (nikoliv prostředníček) a říká pozor! Hrajeme si s ohněm. Bez humanitních oborů a lidí myslících abstraktně, bez filosofů … to nejde. Dovolila bych si citovat pana Halíka, který použil na své přednášce následující přirovnání: „Humanitní obory jsou pro společnost jako balast na španělských lodích. Balast je „nadbytečný“ náklad, který s sebou každá loď musela vozit, aby se nepotopila.“ S tím asi nejde nesouhlasit.
3) Asi nejdůležitější aspekt reformy, který zvedl ze židle i moudré rektory a profesory je v posledních týdnech všemi skloňované spojení „akademické svobody“. Jejich strach z omezování toho, co mají a nemají učit, pramení (pro mnohé z nich) ze vzpomínek na dobu před rokem 89. Profesor Sokol na své přednášce mluvil o třech stěžejních odpovědnostech vysokých škol. Je to odpovědnost (1) studentům, kteří se vysoké škole svěřují a nechávají se vzdělávat a formovat (2) chlebodárci – tedy provozovateli vysokých škol, za to, že plní svou funkci (3) společnosti – za to, že ponesou její kulturní dědictví a znalosti, které nesmí být zapomenuty. A právě tuto odpovědnost společnosti lze vykonávat jen na půdě vysoké školy, která má svobodu myslet.
4) Osobně mi nejvíc vadí způsob komunikace Ministerstva školství s akademickou obcí. Neříkám, že nějaká reforma, která by regulovala počet vysokoškolských studentů, podpořila technické obory a došlápla si na nekvalitní vysoké školy (viz. průšvih na plzeňských právech) by se nehodila, ale Ministerstvo se zatím chová jako slon v porcelánu, které chce všechno hned a nepřemýšlí o důsledcích. Nekomunikuje se zástupci vysokých škol a nebere v potaz jejich připomínkování. Takhle se reforma v demokratické společnosti prostě nedělá.

A jaký je Váš názor? Účastnili jste se některé z akcí v rámci týdnu neklidu?

Koncert „Zeporu“ v Praze

Kdo byl ve středu večer v Ká čtyřce, určitě nelitoval a bude ještě dlouho vzpomínat na podmanivý jazz v podání kapely Zeppelin Orchestra. Já osobně budu vzpomínat ještě hodně dlouho. Za ty tři večery, které jsem se skupinou 13 studentů z německého městečka Friedrichshafen strávila, mi neuvěřitelně přirostli k srdci...

Zeppelin University má „spojeneckou“ ;) smlouvu s FHS, a to byl taky důvod, proč Max (saxofonista) oslovil právě naše zahraniční oddělení s žádostí o pomoc s přípravou jejich pražského koncertu… Zahraniční oddělení oslovilo Studenty FHS, o.s. a věci se daly do pohybu …
Projekt Zepor(u), jak si kapela na svém blogu přezdívá, ovšem neskončil pražským koncertem, ba naopak. Praha byla jen první zastávkou na turné po „východní“ Evropě (my Češi tohle označení nemáme rádi;)) V následujících 14 dnech je čeká Brno, Budapešť, Sibiu, Bělehrad a Záhřeb.
Nejde ale jen o hudbu, i když o tu zejména. Pět hudebníků doprovází mediální tým, který má celé turné dokumentovat. Tahle partička si dala za úkol skrze hudbu poznávat nejen nová místa, ale hlavně jiné kultury, další hudebníky a navázat s nimi kontakt. Chtějí zjistit a zaznamenat, jak na ně reagují různí lidé na různých místech, proto taky ve většině měst nemají předem domluvená místa koncertů a zkrátka chodí od klubu ke klubu, hrají na ulici a zkoušejí štěstí. Občas jsou to nervy, ale doposud dokázali vždy přesvědčit. Hned první večer v Praze si získali vlastníka baru Red Hot & Blues v Jakubské ulici a (podle posledních zpráv) se jim zadařilo a velmi dobrý dojem zanechali i v Brně – na předem neplánovaný koncert v Troj3ce prý dorazilo kolem 300 lidí! Kdo by jim také odolal, že? ;)
Už teď se mi po nich stýská.
Průběh jejich turné a cestu za dobrodružstvím a odlišnými kulturními zkušenostmi můžete sledovat na jejich blogu a držet palce!

Sen noci velkojánské

Včera jsme měli premiéru.
Divadelní představení inspirované Shakespearovou komedií Sen noci svatojánské jsme odehráli včera v divadelní kavárně v Řetězové, a to rovnou dvakrát, aby ho mohli shlédnout všichni diváci, kteří se na nás přišli podívat (prostory kavárního podzemí jsou dosti omezené).
Naše podání sice ze Shakespeara vychází, zachovává jeho postavy i se jmény, ale ve skutečnosti se nám z klasické veselé komedie stala poměrně ponurá a depresivní záležitost, ve které byste snáze hledali motivy z Orwella.
Podle ohlasů usuzuji, že našemu obecenstvu (ano, přiznávám, že nám bylo nakloněné) jsme se líbili a ocenil nás i vedoucí kreativního modulu, který přišel zkontrolovat, co jsme to celý dlouhý semestr vytvářeli.
Nezbývá mi než vás pozvat na některou z repríz, které, doufám, budou. Někdy. (Jako nejbližší možný termín se jeví 23. červen)

Patejdl

Co se všechno dá stihnout za jeden týden? ... Ples DAMU, sjezdovky, běžky, snowboard (dosáhla jsem úrovně - sjede mírně nakloněnou rovinu a udrží se na vleku :)), boby, Śnieżka, slunce, déšť, sauna, vířivka, poker, kytárka, aktivity, bang, víno, pivo, rum..., Pan Polštář se Zuzkou, kafe s druhou Zůzou, kterou jsem už dlooouho neviděla, ping-pong s An, zmrzlinový pohár a mnohé další... kromě pořádného spánku.

Na fotky z týdenního pobytu na Patejdlově boudě v Krkonoších (organised by "ký tý vý fí fí") se můžete podívat zde. Bylo nám krásně :)

Citáty, které bychom neměli zapomenout:
"Zvládnutě"
"Živá slova"
"Všechno špatně"

FHS ples

A jaký že byl ples? No, jednoznačně super! Pro mě začal sice paradoxně až s úderem půlnoci, kdy oficiálně skončilo vydávání cen ze "soutěže s losem", jejíž chod jsme měly s Doris tak trochu na starosti. Naštěstí ale nejsem Popelka, ale spíš její zlá sestra :), a tak bylo do rána ještě poměrně dost času si užít, co se dalo... Sice jsem se nestihla potkat a popovídat s některými, kteří tou dobou už byli na odchodu, jako Matěj a Mora, ale i tak zůstalo až do 5té poměrně dost lidí, takže nuda se protentokrát pražským Dejvicím vyhla širokým obloukem... Ples ukončil až výpadek proudu. I DJ musel uznat, že bez drátů to nepůjde, sbalil své nářadíčko a šlo se.
Korunu vydařeném večeru/ránu nasadila cesta domů, kdy jsem nastoupila do úplně prázdné žluté tramvaje s nápisem "Pedigree" a utrpěla drobný šok z křičících sedaček.

Na pár fotek se můžete podívat zde.

Běh za sluncem na vyšehradských hradbách

Ještě s těžkýma a bolavýma nohama, zádama a unaveným celým tělem - tedy čerstvě - se s Vámi podělím o skvělý zážitek...
Netradičním způsobem jsme s mou spolužačkou Ančou a několika dalšími spolužáky a profesory z FHS přivítali letní slunce a zároveň oslavili narozeniny Aničky, které shodou okolností spadají na letní slunovrat (tedy 21.6.). Účastnili jsme se "Běhu za Sluncem".
O co tedy šlo? Od půlnoci 21.6. až do prvních letních slunečních paprsků jsme běhali po Vyšehradských hradbách. Jeden okruh má (prý) jednu míli. Celou akci jsme braly (tedy alespoň já s Ančou) spíše jako společenskou událost a myslím, že se vážně povedla. Nejdřív jsme na hradbách zbodly obrovské větrníky, jak nám bylo doporučeno zkušenějšími v propozicích k běhu a my se jejich radou rády řídily ;), ale po druhém kole jsem toho hořce litovala a nějakou dobu mi trvalo, než jsem ten větrník vyběhala... Během celého běhu jsme si skvěle popovídaly a kupodivu jsme vážně vydržely až do úsvitu (tedy do cca 04:00 hod.) a dokonce (protože nejelo žádné metro) jsme ještě pěšky došly až na ÍPák....
Tak jen doufám, že takových akcí bude víc a že se jich bude účastnit více lidí.
Možná vás zajímá kolik jsme toho naběhali... no, tak nejlepší - profesionální - Štěpánův - výsledek byl 30 kol(!!), ale to zdaleka nebyl můj a Ančin případ - my jsme zvládly kol 17 (tedy 27,2 km) a i to považujeme za slušný výsledek...