Wrapped

I decided to continue with the absurdities from China …. They are so many. Enjoy J

Somebody said that China is going to lead the world in a fight against the global warming, climate change and blablabla … Don’t count on that!

The huge amount of waste you produce on daily basis just by fulfilling your basic needs (having a lunch and coffee) is stunning. Recycling does not exist here. Even not on a “green” Nanjing University campus. Well, in theory, there are bins for “recyclable” and “unrecyclable” waste almost everywhere, but one gaze inside reveals the sweet secret that 1) nobody cares, and 2) nobody even knows what “recyclable” means. No definition what you can put in the “recyclable” bin ever seen.

As a "true Freiburger" I am trying to limit my waste as much as possible, so I purchased a water bottle and reusable box for food. Exactly on that day I proudly announced the sales person in one of the small fastfood restaurants on a campus that I would like to “take away”  打包, but to my own box and I gave him my box. In few minutes I helplessly observed him receiving my ordered dinner from the kitchen already perfectly packed in a disposable plastic box and plastic bag. He opened the box, used disposable chopsticks to transport the content of the box to my reusable plastic box, threw away the disposable box and the chopsticks and with a lovely smile passed me my reusable box … than he stopped smiling because he encountered with my shocked-angry face telling him, that this is not what I meant. If there were door and not the plastic-stripy-whatever curtain, I would perhaps smash it.

dinner in my reusable plastic box ... the lovely egg heart calmed me down a little bit

All the packages, wrappings of food are so exaggerated here. Buying a box of biscuits means, that you buy huge box (with promising illustration picture on it) which is full of plastic. After you spent ages on digging into it (meaning opening the box, first package, and then individually wrapped biscuits) you might find a disappointing piece of something which is totally different from what you expected and what is on the picture. Lesson 1: Never expect anything. Lesson 2: Do not buy biscuits.

biscuits are almost always disappointment

Another. Taking a takeaway coffee is often not really different from having a coffee in a coffee place. Even in a very fancy places I got my black drug into a dispodable paper cup with a plastic cover, often in plastic bag. Totally ruined coffee experience. So, the most common sentence I use when shopping is “I don’t need a bag” 袋子不要 , repeated twice, because they are usually very fast and I am slow.

gallery coffee in Shanghai - lovely heart in a paper cup

The Book of Rites says that, one should first "cultivate himself, then manage the family, then govern the state, and finally lead the world into peace" 修身齐家治国平天下 and China has still a long path to go in order to understand the concept of recycling and waste management.

At least they stopped buying rubbish from the Czech Republic.

What is absurdity and where to look for it?

After arrival to China I bought a book of essays (zawen) by Yu Hua (余华). Just this Friday I was reading on my balcony (I am in love with my balcony after I have cleaned it) one of his essays about absurdity. I was surprised to see characters for Prague there. To illustrate absurdity he used a real story from Prague.

One of his friends, also Chinese writer at Prague writers’ festival, helped together with the main organizer of the festival and some other foreigner writers to catch a thief who stole a bag from the office of the main organizer. What followed was lengthy interrogation at Czech police (who had ever had to deal with Czech police knows), looking for disinterested translators and more. Funny to read, annoying to experience. He concludes, that Prague is still as absurd town as it used to be in Kafka’s times and that Kafka’s absurd style could be developed only in Prague.

I totally agree.

But I could not help myself to think … Yu Hua, did you really have to go that far for examples of absurdity? We are encountering absurdity here - in your motherland - on a daily basis. Facing bureaucracy, rules and regulations just for the sake of their existence and complicating lives of people.

In our dormitory we cannot use the stairs, but have to take elevator. This is already annoying because I live only on the 3^rd floor (Czech second floor) and the building has 18 floors. On a top of that, there is a new rule from this week on. Now, we have to swipe our room card every time we take the elevator. And from total four elevators which were operating, two are closed because they do not have this swipe card chip, so there is 50% more load of people on the other two elevators. Imagine how many people live in a 18 floor building.

One rainy day, I got wet while returning to the dorm on my bike, carrying bag and umbrella in my hands I got to the elevator with some other students and before I managed to find my room card I missed my 3^rd floor, of course. I got really angry that I decided to do something about it. I went to the reception and attacked the receptionist with a question why are the stairs always closed. I got an answer that it is for our 安全 safety. I argued back that it is nonsense, because the stairs are also emergency exits and what would than happen in a case of fire? After initial shock she told me that in a case of fire the guard would open the emergency exits. So, I asked whether in a case of fire this guard would climb up to the 18^th floor and then open all 2 emergency exists at each floor. She stared at me and asked me to come another day to complain with the manager of the building.

So, I went. And what was the manager’s answer? That this is a police’s regulation, and that the doors would automatically open in a case of fire. Well, I have very low trust in this, but she shut me up. I had nothing else to say. I lost this battle to access stairs… I hate the most common answer which I hear from authorities here: 不行 “not possible”. “Why?” “For your security.”

Another example is a curfew between 11 pm and 6 am in the dorms. That is also for student’s security. According to this regulation students should not leave dorm at night. In theory, if a student fail to come home before 11 pm., he or she would be locked out the dorm until morning. Yes, that is really secure. 

Well, in practice he or she would just get screamed by the angry guard who would open the door. Even my parents were not that strict if I remember correctly the high school times.

How many Kafkas must China have? I bet, that many …

Ze života v čínském kampusu

Dnes slavím 18tý den v Nankingu. Už jsem toho za tu dobu dost stihla vidět, slyšet, pocítit, vyfotit, sníst, vypít, zkrátka zažít. O tom všem bude druhý díl za života obstarožní studentky v Číně…

Dneškem končí druhý týden výuky, během něhož jsem se chtěla už definitivně rozhodnout, které kurzy budu navštěvovat. A hádejte co. Nerozhodla. A není to tentokrát mou nerozhodností, ale faktem, že každý kurz začíná jindy, vše podléhá náhlým změnám a neustále se objevují nové a nové semináře, které se ale nekonají, nebo konají, ale jindy a jinde, než systém, kde jsme měli mít všechno definitivně zaregistrované do minulého pátku, indikuje. Hmmm…. Člověk by si mohl za ta léta studií na různých ústavech už zvyknout, že? Není výjimkou, že když v týdnu dorazíte na přednášku, tak vám řeknou, že se přednáška nekoná, protože profesor něco má “有事”a ať přijdete místo toho v sobotu.

univerzitní knihovna je fajn

Prozatím jsem tedy rozhodnutá navštěvovat dva jazykové kurzy čínštiny, dějiny Číny a orientační běh. Z ostatních v čínštině vyučovaných kurzů uvažuji o folkloristice a problémech žen v Číně ve 21. století. Dost divná kombinace, že? Vybírám ani ne tak podle témat, jako podle toho, jaký mám pocit z vyučujících profesorů, jestli jim je alespoň trochu rozumět a co po nás budou chtít na konci semestru.

Ne vždy to je můj šálek kávy. Hned na první přednášce z dějin Číny se objevil slide o mírovém osvobození Tibetu (blink), ale beru to čistě pragmaticky jako příležitost zlepšit si čínštinu a zúčastněným pozorováním se třeba něco dozvědět o čínském způsobu výuky a čínské historiografii. Zatím mám pocit, že se chodí čínští studenti na přednášky vyspat, číst si, nebo hrát hry na mobilu. Jen menšina dává pozor o čem je řeč, tak si říkám, že asi tolik nevadí, když nebudu rozumět všemu, na což zdaleka neaspiruji. 

"Mírové osvobození Tibetu"

Lekce čínštiny pro cizince jsou poměrně snadné, ale jsou každý všední den celé dopoledne a vyžadují hodně přípravy. Aby moje ego úplně netrpělo, chtěla bych chodit i na anglickou přednášku, ale víte, jaký má přízvuk Korejec, který vystudoval v Británii a přednáší v angličtině o politice životního prostředí ve východní Asii? Hooodně vtipný J

Tento týden jsem se konečně přestěhovala do jednolůžkového pokoje. Teda lůžka tu jsou dvě, ale jsem tu sama. Byl ještě špinavější, než ten předchozí, a tak to tu bylo na novo. Dva večery jsem strávila vymetáním prachu, vytíráním, umýváním, ale už jsem ve svém a mám i uklizený balkón s výhledem smogem pokrytý kampus.

Když přicházíme do menzy, dost často to tam vypadá takto

Co se kampusu týče, shodli jsme se, že je tu docela nuda. Mám srovnání s kampusem v Chengdu, který se prostě nedá srovnávat a s kampusem v Zhengzhou. Kdo ví, ví, že o Zhengzhou jsem nikdy neřekla jediné pěkné slovo. Musím se kampusu v Zhengzhou trochu omluvit. Tento kampus je celkem nový (postavili ho v roce 2009) a tak působí upraveněji a je tu víc zeleně, ale na druhou stranu tu kromě čistě studijních budov, kolejí, dvou hřišť a několika menz nic není. Menzy vydají jídlo přesně v čas čínského oběda a večeře, to znamená ve 12 a kolem 18. Když si chcete dát pozdní oběd, nebo večeři, musíte do centrální menzy, která mívá otevřeno někdy i déle, nebo máte smůlu a jste odkázáni na obchody se sušenkama. Většinou stihneme ještě výdej jídla relativně včas, ale už je na výběr z toho, co zbylo po nájezdu čínských studentů, kteří jsou na tento režim zvyklí.

Jídlo je tu mastné a oproti Sečuánu dost chuťově nevýrazné. Nicméně, pořád lepší, než v Německu nebo v Čechách. Zatím se neomrzelo pořád je co zkoušet. Selma to jednou trefně vystihla komentářem „You think it is a potato, but …“ 

oblíbená snídaně: sojové mléko a knedlíčky plněné černým sezamem 汤圆

A co jsem v Nankingu kromě kampusu zatím viděla? První víkend jsme vyrazili do města poohlédnout se po vybavenějším obchodě, než to co máme na kampuse, a okouknout nějakou památku. Navštívili jsme tak konfuciánský klášter Fuzi 夫子庙 a zahradu Zhan 瞻园, povečeřeli v korejské restauraci a dali si pivo v baru, kde na mají happy hour, takže všichni mezi 9 a 10 pijou, co můžou a pak jdou jinam... Nechápu, co jim na to vynáší.  

panorama u kláštera Fuzi

nechápu, co jim na tom vynáší :)

Více fotek k nahlédnutí zde.

Druhý víkend jsme trávili obdobně. Nejdříve jsme si prohlédli buddhistický klášter Jiming 鸡鸣寺 a protože bylo krásné počasí, vyrazili jsme k jezeru Xuanwu 玄武, kde jsme si půjčili bílou motorovou labuť. Bylo to moc příjemné a klidné odpoledne až na jeden moment, kdy ve chvilce nepozornosti posádky jiné loďky, jejíhož kormidla se ujal malý chlapec, jsme se srazili, ale naše labuť to ustála a  nikomu se nic nestalo. Dál jsme se procházeli se v parku a pozorovali tančící důchodce. To je moje oblíbená aktivita. Koukněte na videa. Tahle skupinka nadšenců v nesladěných kostýmech, ze kterých stříká radost ze života, nám naprosto učarovala.

panorama od jezera Xuanwu

Večer jsme se opět vydali na pivo. A já se musím "pochlubit" trapasem, který se mi stal díky nesprávnému použití tónu. Konečně mám příklad z vlastní praxe pro své studenty. V průběhu večera se nám dostalo chuti na cigaretku, a tak jsem se aktivně ujala objednávky. Když jsem se ptala na cenu, překvapilo mě, že jsou cigarety zadarmo. Nu což, říkala jsem si, že by k pivu zadarmo byly i zdarma cigarety. Proč ne? V Číně je možné všechno. Hádejte, co mi obsluha přinesla J Odpověď naleznete v albu na rajčeti... Hodně dlouho jsme se smáli a chudák fuwuyuan (pingl) vůbec nechápal proč. Na mou obhajobu …. Bylo tam opravdu hlučno J

Konečně taky skončila povinná vojenská praxe studentům prvního ročníku. Byli jsme se tedy podívat na závěrečnou vojenskou přehlídku. Trochu divné, trochu směšné a trochu strašidelné. Zvlášť, když na vás míří stovky chlapců zbraní a sborově řvou 杀! „Zabít!“ Moje fotky této události snad brzy nahraju. Zatím se pokochejte videozáznamem.

Co na závěr? Jednou Hana komentovala večeři v menze větou, která by se dala zatím aplikovat na můj celý dosavadní pobyt v Nankingu: “You do not expect too much, but at the end you are still little bit disappointed.“

Asi i proto jsem si včera koupila letenku do Chengdu…

Pozdravy zpozaZdí

Byl to boj, ale nakonec jsem překonala zeď (tu velkou čínskou … firewall), a tak si můžete přečíst tento příspěvek. Nevím, jestli je to kvůli blížícímu se sjezdu komunistické strany, zpřísnění pravidel pro VPN nebo si prostě nepamatuju, jak jsem se trápila s připojením k internetu dřív, ale byl to docela proces…
V prvé řadě bych se chtěla omluvit těm, se kterými jsem se nestihla přivítat a rozloučit. Srpen v Čechách utekl hrozně rychle!
Do Číny jsem opět letěla přes Finsko a na letištní wifi v Helsinkách ještě rychle řešila, jak se dostanu na místo registrace nových studentů z letiště v Šanghaji. Cestu jsem popsala následujícím kouskem poésie …

Potřetí
Přistáli jsme hladce,
píšu zprávu matce.
V Helsinkách na míse,
pocity mísí se.
V letadle do Šanghaje,
Číňan se roztahuje.
Šťouchá loktem do boku
při každém čaje loku.
Po výstupu ze dveří
Číny zápach udeří.
Maglev krajinou letí.
Co tu dělám potřetí?
Horko, vlhko, lepkavo,
A je to tu nanovo.
Ve vlaku jsem mátoha,
batoh na hlavu padá.
Na obloze mračna
a vlhnoucí brašna
nakonec mě donutí
na motorku sednouti
Zpod pláštíku řidiče
pozoruji ulice
… Nankingu.

Nanjing 南京, česky prostě Nanking, nebo-li jižní hlavní město, kde budu teď půl roku rezidovat mě ihned po příjezdu přivítal deštěm a smogem. Z nádraží jsem se metrem a na motorce dopravila na místo registrace, jak je mým dobrým zvykem, poměrně na poslední chvíli. Ale všechno se stihlo, dokonce i návštěva banky a výměna hotovosti. Moje únava a rozpoložení v kombinaci s nepříjemným přístupem úředníčka za přepážkou se podepsaly i na jeho hodnocení. Když mi při odchodu „přikázal“, abych ho ohodnotila stisknutím tlačítka 😊 满意, vytočila jsem se a na truc mu tam hodila jednoho naštvaňáka 😞 不满意. Měli jste vidět jeho výraz. 😯 Hihi. Tak teď jen doufám, že do té banky už nebudu muset nikdy jít...


Nankingská univerzita má tři kampusy. Registrace probíhala ve starém kampusu v centru, ale my bydlíme spolu se spolužačkama z Freiburgu v kampusu 仙林 Xianlin. Kampus univerzity vystavěný v roce 2009 se nachází, co by kamenem dohodil a asi hodinu dojel metrem z centra města směrem na východ a je obří, ostatně jako všechny čínské kampusy. Selmu jsem potkala už u registrace, kde jsme zjistily, že nás ubytovali v jednom pokoji. Naštěstí nám nabídli odvoz, což jsem opravdu ocenila, protože už bylo opravdu docela pozdě.
Nepříjemným překvapením byl neuklizený pokoj a obří mrtvý šváb na chodbě. Opravdu to poslední, co jsem chtěla dělat po více než 24 hodinovém cestování, byl nákup čisticích prostředků, košťat a hadrů. Velký úklid jsem tedy odložila na ráno a ulehla … V noci mě pronásledovaly sny plné hmyzu, a tak jsem se dopoledne už úklid neodkládala. Už je to tu celkem obyvatelné, ale stále čekám, že mi třeba dají slíbený jednolůžák, tak se moc nezabydluji.

Místo toho s ostatními objevujeme kampus, který je obří a docela se zelená. Nejen zelení přírodní, ale i vojenskou, protože probíhá úvodní povinný vojenský trénink univerzitních zelenáčů (studentů prvního ročníku bakalářského studia), kteří zaplavují ve svých vojenských uniformách ulice, hřiště, menzy, atd.

Je tu spoustu jídelen, které jednu po druhé postupně zkoušíme, pár obchodů, obří knihovna, spoustu škol a do výšky tyčících se studentských kolejí. Koupily jsme si bicykly, aby se nám tu pohybovalo pohodlněji a rychleji, ale už teď jsou docela rozskřípané. Modlím se, aby vydržely alespoň ten semestr.
Taky už jsme vyrazili do centra města okouknout nějaké pamětihodnosti a na nákupy.
Zítra začíná škola a já si pořád nemůžu vybrat ze seznamu seminářů. Největší dilema se týká seminářů v čínštině, ze kterých mám docela vítr, tak mi držte palce, ať si dobře vyberu ;)
Na fotky se podívejte na rajčeti.
Páčko z Nankingu!

konečně "doma"

Pozitivní

A započal můj poslední měsíc v nejslunečnějším městě Deutschlandu. Teda poslední před semestrem ve Středozemi.

Ve čtvrtek jsem podstoupila očistu v podobě prezentace, ze které jsem byla vystreslá, jako kdyby to byla moje první prezentace v životě. Hrůza. Klepou se vám ruce, ve kterých svíráte umolousané kartičky s tahákem k powerpointu, který se za vámi na obrazovce promítá. Ale všechno dobře dopadlo a mám pocit, že jsem se opravdu i něco naučila.

londýnská exkurze

Od čtvrtka tedy prožívám pocit úlevy. Dostala jsem se dokonce i k četbě románu, samostudiu němčiny a úklidu pokoje a teď došlo i na blog.

Jak možná někteří zaregistrovali, byla jsem na exkurzi v Londýně. Měli jsme jen tam krátké a intenzivní 4 dny, ale moc jsem si to užila až na fakt, že se mi podařilo (a vážně se za to stydím) zapomenout pas na palubě letadla při výstupu v Londýně. Taková věc, která by se vám prostě neměla stát, když plánujete brzy žádat o víza do Číny. Ponaučení jedna: necestuj s pasem do zemí Shenghenu, ponaučení dva: nepokládej si desky s dokumenty na sedačku za záda, ponaučení 3: nikdy si o sobě nemysli, že jsi zkušený cestovatel a tahle věc se ti prostě nemůže stát.

reunion

Nebudu se rozepisovat o všech patáliích, které z těchto několika minut nepozornosti plynuly, ale všechno dobře dopadlo a ani ne o měsíc později jsem se s pasem opět setkala.

Jinak jsem v Londýně navštívila muzea, univerzitu, Chinatown, bar, parlament a v neposlední řadě bráchu s Robin a odjížděla zase s pocitem, že jsem toho hodně nestihla a neviděla. Fotodokumentace zde.

S novým semestrem a návratem druhého ročníku magistra do Freiburgu a letním počasím je tu mnohem veseleji. Pikniky, grilování, pivo na hradbách, víno na vinicích, výlety, vylehávání na zahradě s knihami a články.
Minulý týden tu bylo vyloženě parno, dokořán otevřená okna a vzduch, který se ne a ne hnout, boj o jediný větrák v našem WG, boj o místa v klimatizované knihovně, rychle tající zmrzlina. V našem akváriu (třída, kde probíhá výuka) je pekelná výheň a žádná wifi, takže některé hodiny mohou být takřka nesnesitelné. Teď se ale zase ochladilo a už skoro druhý den s přestávkami prší. Freiburg je ale jinak charakteristický rychlými změnami počasí. Tak třeba ve čtvrtek jsme se Sanieou zůstaly uvězněné pod stříškou před Kauflandem, kam jsem se vydaly nakoupit na večeři. Počkaly jsme asi 15 minut, než se to inferno přehnalo a za slunečních paprsků jsem se skákajíc přes kaluže vracely domů. Mám príma spolubydlící... A možná se mi po nich bude i stýskat.

Chladíme se na lekci čínštiny zapůjčenými vějíři

Hledám teď za sebe náhradu do pokoje na ten jeden semestr, takže jsem se rázem ocitla na druhé straně stolu. Nebudu WG opouštět jen já, ale taky náš nejmladší kousek – Alex, který se chystá na rok do Izraele. Vybíráme tedy teď na pohovorech vhodné spolubydlící. Už jsme měli první kolo a řeknu vám, že to teda vůbec není jednoduché...

A co ve škole? Tenhle semestr máme vážně zajímavý seminář o gendru, kapitalismu a sociální nerovnosti v Číně. Celkově je toho ale míň, než semestr minulý , takže jsem se mimo kurikulum zapsala na seminář International Environmental Politics, po kterém bývám vždycky trochu depresivní, ale dozvíte se spoustu zajímavostí a inspirativních myšlenek, třeba o tom, že odpad má cenu: „Over thousands of years, the Chinese perfected a system that prevents pathogens from contaminating the food chain, and fertilized rice paddies with biological wastes, including sewage. Even today some rural households expect dinner guests to 'return' nutrients in this way before they leave, and it is a common practice for farmers to pay households to fill boxes with their bodily wastes.“ (Cradle to Cradle: Remaking the Way We Make Things), nebo vymýšlíte marketingové strategie, jak motivovat lidi v Togu, aby recyklovali plastové pytlíky na vodu.

Taky jsem se seznámila s Cristine, která studuje slavistiku a doučuje mě němčinu a já jí češtinu. Je moc príma a chtěla by na stáž do Prahy. Nevíte někdo o něčem. Neziskový sektor? Hmm?

Ve volném čase si docela užívám. Minulý víkend tu byl na návštěvě kamarád z Číny, Tianwen, kterého jsem viděla zase po 4 letech a náhodou jsme potkali jeho kamarády z Finska, kteří zrovna ve stejnou dobu cestovali do Freiburgu. Skončili jsme klasicky – s pivem u řeky. 

houpačka 

Tianwen ve Freiburgu

S Finama u řeky

piknik "doma" na zahradě

piknik v parku

stipendistky u Bodensee