Útesy Cliffs of Moher a festival v Miltown Malbay

Po náročném týdnu hlídání, kdy jsem několikrát málem vyletěla z kůže, konečně přišel víkend...
Na sobotu (12.7.) jsem si naplánovala výlet "někam" na západní pobřeží. Ráno jsem vstala plna odhodlání, že i přes nepřízeň počasí (déšť, déšť...) přeci jen vyrazím.
Vyjela jsem tedy z autobusového nádraží v Ennis do Cliffs of Moher, což jsou nádherné útesy padající do moře a táhnoucí se v délce cca 8 km na západním pobřeží Irska. Cesta autobusem trvala celkem hodinu a světe div se, začalo se docela vyjasňovat. Cllifs of Moher je jedna z nejnavštěvovanějších turistických oblastí v Irsku, a tak jsem se zpočátku dost motala v davu. Stačilo ale zajít trochu dále (konkrétně za výstražnou ceduli) a davy celkem zprůhledněly. Procházením se po "pobřeží" jsem strávila zhruba 2 hodiny a pak jsem zamířila směrem k městečku Lahinch (nechtějte po mě správnou výslovnost). V mém chytrém průvodci je totiž psáno, že sem vede jakási turistická trasa, o které však nikdo z místních neměl ani páru. I přes to měl pravdu můj průvodce a trasa tu skutečně byla! Ta vedla krajinou, kde jsem nepotkala téměř ani živáčka vyjma všudypřítomného dobytka a několika traktoristů. Nakonec jsem došla k rozpadlému kostelu s nádherným a tajemným hřbitovem.
To už však bylo u hlavní silnice vedoucí k mému dalšímu cíli - městu Miltown Malbay - kde se konal festival (jak jinak než hudební) snad nejvěhlasnější svého druhu v této oblasti. A protože žáný autobus nemířil stejným směrem, rozhodla jsem se jet stopem. Netrvalo to ani 10 minut a už jsem se vezla ;) Řidič Lian (nebo tak nějak) shodou okolností byl v Praze, a tak jsme si společně zanadávali na pražské řidiče.
Celé centrum městečka M.M. tvoří jen jedna, poměrně úzká ulice, v tomto období absolutně zaplněná lidmi, stánky a stojícími, či pomalu projíždějícími auty. Z každého pubu se linul zvuk tradiční irské hudby a bujaré povykování lidí všech generací. Taky jsem teda zalezla do jednoho a vyzkoušela irské pivo značky guiness. Musím uznat, že mi chutnalo víc než pivo české. Další asi 3 hodiny jsem se nechala vést jakýmsi festivalovým nadšencem, který se mě zcela dobrovolně ujal a chodili jsme z pubu do pubu a poslouchali a pozorovali nejrůznější muzikanty. To už ale pro mě přijela moje náhradní rodina a já se musela rozloučit. Západní pobřeží jsem si zamilovala. Každopádně se tímto směrem ještě vydám. Jo a pěkně jsem se o/spálila.
(Fotky najdete vyvítekde)